Jako podklad pro rozhodování vlády o vhodném načasování přistoupení k eurozóně Česká národní banka zpracovává analýzy ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Obsahem tohoto zkoumání je hodnocení vývoje celé řady ekonomických ukazatelů s cílem vytvořit si ucelenější obrázek o výhodách a rizicích jednotné evropské měny.

Základním teoretickým východiskem jmenovaných analýz je teorie optimálních měnových oblastí. Toto učení přispělo k objasnění řady vlastností, jež by měla ekonomika splňovat, aby se mohla bez větších rizik vzdát vlastní měnové a kurzové politiky. Sledovány jsou např. synchronizace hospodářských cyklů, pružnost trhů práce, míra obchodní otevřenosti, výrobková diverzifikace a další ukazatelé. Na rozdíl od maastrichtských konvergenčních kritérií však dílčí testy optimality měnové oblasti nedospívají ke konkrétním prahovým hodnotám, z jejichž dosažení by bylo možné vyvozovat doporučení pro vstup do měnové unie. Ani neodpovídají na otázku, zda splněny musí být všechny testy optimality současně či zda je přípustná nějaká jejich zastupitelnost. Cenné poznatky však tyto testy poskytují při srovnání s jinými zeměmi či při posuzování jejich vývoje v čase.

Analýzy ekonomické sladěnosti jsou rozděleny do dvou základních skupin podle typu otázky, na kterou se snaží nalézt odpověď. Část „Cyklická a strukturální sladěnost“ vypovídá o velikosti rizika rozdílného ekonomického vývoje v České republice vůči eurozóně a tedy rizika, že jednotná měnová politika by byla pro českou ekonomiku méně výhodná. Část „Přizpůsobovací mechanismy“ odpovídá na otázku, do jaké míry je česká ekonomika schopna tlumit dopady případných vnějších šoků prostřednictvím vlastních přizpůsobovacích mechanismů bez možnosti využívat nástroje vlastní měnové a kurzové politiky.

Praktickým výstupem analýz sladěnosti je identifikace silných a slabých stránek české ekonomiky pro trvalý pobyt v eurozóně. Sledovány jsou jednak oblasti, které dlouhodobě hovoří pro přijetí eura v České republice. Sem lze řadit zejména vysokou míru otevřenosti české ekonomiky a velkou obchodní i vlastnickou provázanost s eurozónou. Nalézány jsou však i oblasti, které stále představují z hlediska přijetí eura určité riziko, nicméně zde dochází k postupnému zlepšení. Tímto pozitivním směrem se např. vyvíjí cyklická sladěnost. A v neposlední řadě je upozorňováno na oblasti, které vykazují dlouhodobé problémy z hlediska schopnosti české ekonomiky přizpůsobovat se šokům, přičemž u nichž nedochází k významnému zlepšení. Takto je zejména hodnocena pružnost českého trhu práce.