Pojem reálná konvergence nemá přesně vymezený obsah. Nejčastěji bývá chápán jako soubor vlastností inspirovaných teorií optimální měnové oblasti, které by měl splňovat uchazeč o členství v měnové unii. Pozornost se tak např. zaměřuje na míru synchronizace hospodářských cyklů, pružnost trhů práce, vyspělost finančních trhů, intenzitu obchodní výměny, majetkovou provázanost a na řadu dalších charakteristik. V tomto duchu Česká národní banka každoročně zpracovává analýzu ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou.

Při užším vymezení se reálná konvergence často chápe jako dotahování ekonomické výkonnosti méně rozvinutých ekonomik na úroveň vyspělých zemí. Mírou reálné konvergence se pak nejčastěji stává ukazatel hrubého domácího produktu na obyvatele vyjádřený v paritě kupní síly. Dosažení určitého stupně reálné konvergence není, na rozdíl od kritérií nominální konvergence vtělené do podoby maastrichtských konvergenčních kritérií, nutným předpokladem pro přijetí za člena eurozóny.

Termín revalvace se používá u pevných měnových kurzů v souvislosti s úpravou centrální parity domácí měny vůči zahraniční měně či měnovému koši. Konkrétně tento pojem označuje zhodnocení centrální parity, v jehož důsledku lze vynaložit méně jednotek domácí měny na nákup jednotky zahraniční měny. Např. česká koruna by vůči euru revalvovala, pokud by hypotetická centrální parita 1 EUR = 25 CZK byla nahrazena paritou 1 EUR = 23 CZK. Opakem revalvace je devalvace.

U plovoucích měnových kurzů se pro zhodnocení měny používá termín apreciace. V takovém případě měnový kurz posiluje v reakci na růst poptávky po domácí měně na devizových trzích. Opakem apreciace je depreciace.

Dokument s uvedeným názvem publikuje Evropská komise a zahajuje jím vždy nový roční cyklus evropského semestru. Cílem tohoto materiálu je zmapovat hlavní problémy a výzvy, jimž EU a eurozóna čelí v daném roce. Jeho součástí je též hodnocení, jak dalece byla vzata v úvahu doporučení pro jednotlivé země z minulého kola evropského semestru. Následuje projednání Radou EU, která přijímá závěry, a Evropským parlamentem, který vydává stanovisko. Jarní zasedání Evropské rady pak přijímá politická vodítka, jakým směrem by členské země měly orientovat své rozpočtové a hospodářské politiky.

viz Fiskální úmluva