Při prvním zavádění eura do hotovostního oběhu na začátku r. 2002 se mezi veřejností rozšířil názor, že přechod na placení novou měnu způsobil výrazné zvýšení cen. Z Německa je ostatně známá slovní hříčka „Euro-Teuro“, což v českém překladu znamená „euro-draho“. V kontrastu s tímto pocitem však oficiálně měřená míra inflace žádný výrazný cenový skok nepotvrzovala, k určitému nárůstu cen došlo pouze v některých cenových okruzích, zejména u cen vybraných služeb. Navzdory těmto číselným statistikám se v zemích eurozóny šířilo povědomí, že zavedení společné evropské měny výrazně zvedlo ceny.

V souvislosti s výše uvedeným jevem ekonomové používají termín vnímaná inflace. Je to taková inflace, kterou občané subjektivně pociťují. Vnímanou inflaci na území EU pravidelně jednou za měsíc zjišťuje Evropská komise prostřednictvím dotazníkové akce. Dotázaným osobám je kladena otázka, jaký byl podle jejich názoru vývoj cen za posledních dvanáct měsíců. Zvolit lze jednu z následujících šesti odpovědí:

• ceny se zvýšily výrazně,
• ceny se zvýšily mírně,
• ceny se zvýšily nepatrně,
• ceny zůstaly stejné,
• ceny se snížily,
• nedokážu posoudit.

Výsledná hodnota vnímané inflace se následně počítá jako jistým způsobem sestavený vážený průměr obdržených odpovědí. Ukazatel vnímané inflace má tedy zcela jinou povahu než standardně měřená inflace, která je vyčíslována na základě pravidelného sledování vývoje cen u vybraných položek spotřebního koše. A právě v období po zavedení eura se ukázalo, že trendový vývoj vnímané inflace se odpoutat směrem vzhůru od vývoje faktické inflace.

Ekonomický výzkum objasnil řadu důvodů, které umožňují pochopit, proč po zavedení eura došlo k výraznému rozdílu mezi skutečně měřenou inflací a inflací subjektivně vnímanou. Toto jsou často uváděné skutečnosti:

• Určité zdražení zaznamenaly potraviny a některé vybrané služby každodenní spotřeby (kadeřnictví, restaurace, taxislužba apod.). Naopak ceny zboží dlouhodobé spotřeby (počítače, auta) vesměs stagnovaly či dokonce mírně poklesly. Jelikož ale spotřebitelé jsou citlivější k nárůstu každodenních výdajů, zobecnili tuto svoji zkušenost i na ostatní položky spotřebního koše.
• Empiricky je prokázáno, že spotřebitelé mnohem vyšší subjektivní váhu přisuzují růstu cen než jejich stejnému poklesu, což opět zvyšuje vnímanou inflaci.
• V době zavádění eura běžní spotřebitelé mají sklon připisovat veškerý cenový růst této významné systémové změně, ačkoliv se může jednat o vlivy, které s eurem vůbec nesouvisejí (změna daní, zvýšení světových cen energií, slabší měnový kurz aj.).
• Pocit setrvale vyšších cen po zavedení eura, a to zejména u položek dlouhodobé spotřeby (např. u cen nemovitostí), pramení též z chybného porovnávání aktuálních eurových cen, jež podléhají běžné inflaci, s cenami v národní měně, které přestaly existovat, tedy se i zvyšovat, v okamžiku nahrazení národní měny eurem.
• Nemalou negativní roli sehrávají média, která často zkresleně informují o vývoji inflace v období po zavedení eura.

Rozšířené obavy občanů z růstu životních nákladů po zavedení eura zvýšily význam opatření, která mají uvedenému jevu předcházet. Tím nejdůležitějším je povinnost obchodníků a dalších vybraných subjektů uvádět ceny v korunách i eurech. Spotřebitelé tak budou moci snadno kontrolovat, zda přechod na euro není zneužíván k neodůvodněnému zdražování. Vybrané položky spotřebního koše budou též v období přechodu na euro podrobovány častějšímu statistickému sledování za účelem získání objektivního obrazu o vývoji spotřebitelsky citlivých cen. Obchodníci se také budou moci připojit ke kampani „férových cen“ a projevit tím svoji podporu etického chování při zavádění eura.