Společná měna přinese řadu výhod pro podnikání, které jsou trvalé. Poukázat lze jmenovitě na následující přínosy:

• Odstranění kurzového rizika. Jednotná měna odstraňuje riziko obtížně odhadnutelných fluktuací měnového kurzu, které staví do konkurenční nevýhody proexportně zaměřené podniky a jejich dodavatele. Tím odpadají nemalé náklady na zajišťování kurzového rizika pomocí finančních produktů. Uspořené prostředky lze využít např. na investice.
• Nižší transakční náklady. S eurem odpadají nemalé náklady, které vyvolává obchodní styk v jiné než domácí měně: vyšší poplatky za vedení devizového účtu, platby za obstarávání zahraniční měny, jednodušší účetnictví. Nadnárodním společnostem jednotná měna zjednodušuje finanční řízení a přeshraniční fúze.
• Bezpečnější vypůjčování. Nízká a stabilní inflace v eurozóně je předpokladem pro nízké a stabilní úrokové sazby. Firmy si proto mohou vypůjčovat více a levněji. Zvyšuje se jistota pro dlouhodobé investice.
• Výhody mezinárodní měny. Euro je respektovanou mezinárodní měnou, kterou používají pro obchodování mnohé další národy. Podniky v zemích eurozóny tím v řadě případů získávají přístup na globální trhy, aniž by byly vystaveny kurzovému riziku.

Zavádění eura se nicméně v podnikovém sektoru neobejde bez vynaložení jednorázových nákladů. Tyto náklady souvisejí např. s nutností vyčlenit dostatečné prostředky na úpravu informačních systémů, na přecenění zboží, na proškolení zaměstnanců a na mnoho dalších úkonů. Zvýšené náklady přinese obchodníkům duální označování cen. Tyto náklady si každý podnik bude hradit z vlastních zdrojů. Jedná se však vesměs o jednorázové náklady, zatímco výhody dané používáním eura budou trvalé.

Mezi přínosy eura pro podnikání lze řadit též dlouhodobé přínosy z celkově vyšší makroekonomické stability. K tomuto výsledku přispívá několik významných faktorů:

• Udržitelné veřejné finance. Členství v EU zavazuje k dodržování pravidel Paktu stability a růstu, jejichž cílem je zabraňovat nadměrnému zadlužování vlád a tím chránit budoucí generace daňových poplatníků. Člen eurozóny může být za nerespektování závazných pravidel fiskální obezřetnosti penalizován odstupňovanou škálou sankcí.
• Zvýšená odolnost vůči externím šokům. Velikost a síla eurozóny umožňuje lépe absorbovat vnější poruchy, k nimž dochází zejména při turbulencích globálních finančních trhů. V prostředí národních měn, a to zejména u malých a otevřených ekonomik, jsou externí šoky obvykle následovány napětím na devizových trzích, což ohrožuje hospodářský růst a zaměstnanost.
• Integrovaný finanční trh. Zavedení eura zapůsobilo jako katalyzátor důsledné integrace finančních trhů, která napomáhá efektivnější alokaci kapitálu. K větší finanční stabilitě eurozóny přispěje i vznikající bankovní unie, která umožní, aby se do velikosti úrokových sazeb placených podniky nepromítala rizika vládních financí.

Proti výhodám makroekonomické stability z členství v eurozóně stojí i některé makroekonomické nevýhody:

• Ztráta samostatné měnové politiky. Se zánikem české koruny zanikne pravomoc ČNB provádět samostatnou měnovou politiku, což se může jevit jako ochuzení nástrojů makroekonomické stabilizační politiky. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že vysoká obchodní otevřenost v prostředí volného pohybu kapitálu již dnes představuje výrazné omezení autonomního rozhodování o domácích úrokových sazbách.
• Ztráta protiinflační role kurzu. Trendové posilování kurzu české koruny přispívá k udržování nízké inflace v české ekonomice. Po zániku kurzu bude k vyrovnávání cenových hladin s vyspělými ekonomikami EU docházet pouze prostřednictvím cenového růstu. S rostoucí vyspělostí české ekonomiky však tento efekt slábne a rozložen bude do delšího časového období.