Materiál Odhad rozpočtových nákladů spojených s principem nepoškození občana, který byl připraven Organizačním výborem NKS a pracovní skupinou NKS pro veřejné finance a veřejnou správu, analyzuje řád rozpočtových dopadů spojených s uplatněním principu nepoškození občana při zavedení eura v ČR. Řeší tak situaci, kdy po přepočtu korunových částek na eura pomocí přepočítacího koeficientu a po jejich následném mechanickém zaokrouhlení na nejbližší cent vzniknou tzv. nepohodlné peněžní částky. Ty by mohly způsobovat nejrůznější technické a evidenční potíže a být i v rozporu s dosud platnými zvyklostmi pro vyčíslování peněžních toků mezi ekonomickými subjekty. Jako příklad lze uvést korunové hodnoty platů, důchodů, kolků, pokut apod., vyjadřované v současné praxi bez desetinných míst. Tento problém lze vyřešit stanovením nových částek čili též tzv. zarovnáním přepočtených eurových částek.

Princip nepoškození občana v podobě zvažované Národním plánem zavedení eura v ČR předpokládá, že zavedení eura nesmí znevýhodnit občany a spotřebitele. Jmenovitě to znamená, že poplatky a daně, pokud se nepřevedou přesně podle stanovených pravidel zaokrouhlování, se zarovnají směrem dolů. Proti tomu vratky daní a další platby státu občanům se zarovnají nahoru. Tento postup zarovnání nebude platit při platbách a pohledávkách ve prospěch státu, které vznikají z titulu porušení všeobecně platných právních předpisů (pokuty, penále a jiné platby sankčního charakteru).

Při uplatňování principu nepoškození občana při zarovnávání částek, jež jsou součástí rozpočtových příjmů a výdajů, lze politicky vycházet z různé míry velkorysosti a tomu odpovídajícímu dopadu na veřejné rozpočty. Jmenovaný materiál tak slouží jako podklad k formulaci politického postoje vlády k naplnění principu nepoškození občana. Ten by měl být znám nejpozději s přijetím rozhodnutí o datu přijetí eura v ČR tak, aby na něj mohl celý nezbytný legislativní a organizační proces zavedení eura v patřičných lhůtách reagovat.

Analýza simuluje vývoj vybraných položek veřejných rozpočtů ve třech variantách: zarovnávání na jeden cent, deset centů a celé euro. Jako základ výpočtů se u každé položky vychází z ročního počtu zarovnávacích operací, což je např. roční počet vyplacených sociálních dávek, roční počet plateb od plátců určité daně, roční počet vyplacených platů, apod.

Provedené variantní propočty vedou k orientační horní hranici těchto nákladů (tj. výpadku příjmů a nárůstu rozpočtových výdajů) ve výši přibližně 2,6 mld. Kč při ilustrativním zarovnávání na jedno euro. Ukazuje se, že rozpočtově nejnáročnější by bylo zarovnávání na straně výdajů, konkrétně pak u dávek nemocenského pojištění (cca 1,5 mld. Kč), dávek důchodového pojištění (cca 5,48 mld. Kč) a státní sociální podpory (cca 380 mil. Kč). Výpadky příjmů veřejných rozpočtů budou naopak relativně nevýznamné, což je v rozhodující míře způsobeno řádově nižším objemem zarovnávacích operací na příjmové straně veřejných rozpočtů.

Zarovnávání není nutné provádět u všech položek procházejících veřejnými rozpočty. Vždy je třeba postupovat případ od případu a pečlivě zvažovat, zda je zarovnávání opravdu nevyhnutelné, nebo jen žádoucí, či je pouhou možností z praktického hlediska nikoli nezbytnou. Zároveň bude muset být provedeno vždy transparentním způsobem, s patřičným odůvodněním a s respektem k zásadám právní jistoty a dostatečné informovanosti. Tam, kde k němu bude ve jménu nepoškození občana nakonec přikročeno, lze nejprve zvažovat uplatnění zarovnávání na jeden cent. Pouze v případech, kdy takovému řešení prokazatelně brání technické důvody, nepohodlné částky (zejména u finančních toků uskutečňovaných aspoň částečně v hotovosti) nebo vžité konvence, bude třeba případ od případu takovou situaci posoudit a posléze o ní politicky rozhodnout.