Světová finanční krize a hospodářský útlum vyvolávají v některých evropských zemích snahy o rychlé zavedení eura. Tyto snahy, ať již v členských zemích Evropské unie nebo dokonce i mimo ni, mají určité racionální opodstatnění. Prudké výkyvy národních měnových kurzů totiž působí jako dodatečný urychlovač již tak vysoké nestability řady evropských ekonomik, které doposud nezavedly společnou evropskou měnu. Z reakcí představitelů Evropské komise a Evropské centrální banky však lze vysledovat, že naděje na jakékoli změkčování kritérií pro přijetí do eurozóny není příliš opodstatněná.

Uvedenému tématu se v únoru 2008 podrobně věnoval člen výkonné rady ECB Jürgen Stark, který promluvil k účastníkům konference, jež se zabývala možností zavedení eura na Islandu. V úvodu svého vystoupení J. Stark zdůraznil následující neměnné zásady:

• Každá země musí být nejprve členem Evropské unie a až poté může zavést euro.
• Členská země může zavést euro tehdy a jen tehdy, pokud splňuje závazný požadavek na  vysoký stupeň udržitelné konvergence.
• Každá země vstupuje do eurozóny na základě stejně náročné přijímací procedury jako předchozí země, v zájmu zachování principu rovného zacházení.

Jak dále Stark zdůraznil, požadavek, že země musí nejprve vstoupit do EU a až poté se může stát členem eurozóny, není náhodný. Jde o jasný záměr, který podtrhuje, že EU je víc než jen ekonomické seskupení. Sdílením společné měny se členská země přihlašuje též ke sdílení společného politického údělu. Navíc již samotným vstupem do EU na sebe členská země přebírá řadu povinností:  

• Kurzovou politiku musí považovat za věc společného zájmu a měnovou politiku musí primárně orientovat na zajišťování cenové stability.
• Za věc společného zájmu musí být považována i hospodářská politika, která se stává předmětem dohledu a koordinace na úrovni EU, což lze považovat za důležitou přípravu na budoucí členství v měnové uniii.
• Po přijetí společné evropské měny se důraz na koordinaci hospodářských politik dále zvyšuje, což je v souladu s tím, že měnová politika přestává být vykonávána na národní úrovni.

Koordinace hospodářských politik je však sama o sobě nepostačující ke vstupu do eurozóny. Toto přistoupení navíc vyžaduje splnění maastrichtských konvergenčních kritérií. K tomuto bodu Stark dodává: 

• Jednotlivá kritéria budou vykládána a uplatňována striktním způsobem.
• Kritéria tvoří vzájemně konzistentní a integrovaný celek a musejí být splněna všechna bez výjimky. Všechna kritéria jsou rovnocenná a netvoří hierarchii důležitějších a méně důležitých.
• Kritéria musejí být splněna na základě skutečných údajů.
• Uplatnění kritérií musí být konzistentní, transparentní a jednoduché. 
• Konvergence musí být dosaženo na udržitelném základě, nikoli jen k určitému časovému okamžiku.

I nadále proto bude platit, že jedině plnění konvergenčních kritérií na udržitelném základě zajistí, aby se daná země hladce integrovala do měnové unie, bez větších rizik jak pro ni samotnou, tak pro eurozónu jako celek. To však na druhé straně v žádném případě neznamená, že by vstupní požadavky měly oproti minulosti zahrnovat dodatečné překážky, které by země usilující o vstup do měnové unie musely překonávat. 

Projev člena výkonné rady ECB Jürgena Starka - The adoption of the euro: principles, procedures and criteria, Speech delivered at the Icelandic Chamber of Commerce Reykjavik, 13 February 2008.