Vleklá dluhová krize některých členů eurozóny přiměla evropské státníky k dosažení názorové shody na komplexu opatření, jež mají napomoci k ukončení současných problémů a přispět k rychlému obnovení důvěry finančních trhů v dlouhodobou stabilitu společné měny. Této dohody bylo dosaženo na zasedání představitelů členských zemí EU, které proběhlo 27. října 2011.

Klíčovou součástí nalezené shody je vyjasnění představy, jak zastavit dluhovou krizi v Řecku. Za tímto účelem budou v rámci společného programu Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu vyčleněny dodatečné finanční zdroje ve výši 100 mld. eur. Část nákladů na řešení krize převezmou též soukromí věřitelé, kteří prostřednictvím svých vyjednavačů akceptovali ztráty do výše 50 % z investic do řeckých vládních dluhopisů. Za hlavní východisko z krize je nicméně považováno provádění strukturálních reforem, na jejichž důslednou implementaci budou na místě dohlížet představitelé tzv. Trojky (Komise, MMF, ECB) společně s řeckými odborníky. Nově přijatý program má snížit zadluženost řeckého veřejného sektoru ze současných 160 % na cílových 120 % do r. 2020.

Dosažena byla dále dohoda na metodách, jak posílit záchrannou kapacitu fondu nazývaného Evropský nástroj finanční stability (EFSF). Využívány mají být dvě techniky tzv. pákového efektu, což je pojem označující obecně násobení výnosů z daného objemu finančních prostředků. První možnost by spočívala ve využívání zdrojů EFSF na pojišťování rizika nesplacení vládních dluhopisů. Toto pojištění by mělo snížit požadované výnosy a tím i nákladky na obsluhu vládního dluhu. Jako druhá možnost se předjímá zakládání společných fondů veřejného a soukromého sektoru za účelem poskytování finanční podpory, do něhož by EFSF přispíval svými prostředky. U obou dvou uváděných metod by mělo být dosahováno pákového efektu s násobkem do výše čtyři až pět.

V neposlední řadě se evropští státníci shodli na nezbytnosti přechodně posílit odolnost bankovního sektoru. Od bank bude vyžadováno, aby ke konci června 2012 dosáhly úrovně kapitálové přiměřenosti 9 %, po započtení odpisů z drženého vládního dluhu. Při zvyšování kapitálové přiměřenosti by banky měly přednostně aktivovat soukromé zdroje, jež by se zapojily do procesů restrukturalizace a nahrazování dluhu vlastním kapitálem. Do doby dosažení zvýšených obezřetnostních standardů banky budou podrobeny zostřenému režimu při vyplácení dividend a bonusových programů.