Pakt pro euro
Vydáno
Pakt pro euro byl přijat vrcholnými představiteli sedmnácti členských zemí eurozóny a šesti dalšími členy EU na zasedání Evropské rady v Bruselu dne 24. března 2011. Jeho hlavními cíli jsou posílit ekonomický pilíř evropské hospodářské a měnové unie, zkvalitnit koordinaci hospodářských politik mezi členy eurozóny a zvýšit konkurenceschopnost. Výsledným efektem má být upevnění dlouhodobé stability eurozóny, založené na vyšší míře ekonomické konvergence a na rychlejším růstu nedoprovázeném vznikem škodlivých nerovnováh.
Zúčastněné strany Paktu se shodly, že úsilí o důslednější koordinaci hospodářských politik bude založeno na respektování následujících čtyř základních principů:
-
Přijímaná opatření budou v souladu s existujícími nástroji ekonomického řízení, jakým jsou např. Strategie Evropa 2020, Evropský semestr či Pakt o stabilitě a růstu. Opatření nad rámec již existujících závazků budou zahrnovány do Národních plánů reforem a Stabilizačních programů.
-
V rámci Paktu bude hlavní pozornost věnovaná oblastem, které jsou klíčové pro posílení konkurenceschopnosti a konvergence a jejichž prosazování spadá do kompetence členských států. Zúčastněné strany si samy zvolí optimální mix vhodných opatření.
-
Realizace přijatých závazků bude na politické úrovni pravidelně sledována a hodnocena nejvyššími představiteli zúčastěných zemí. Účastníci Paktu se zavazují konzultovat se svými partnery důležité ekonomické reformy s potenciálním dopady na ostatní členy.
-
Pakt bude respektovat integritu vnitřního trhu.
Pakt pro euro vymezuje čtyři základní cíle: posílení konkurenceschopnosti, zaměstnanosti, udržitelnosti veřejných financí a finanční stability. Třebaže volba konkrétních opatření k dosažení uvedených cílů zůstane v pravomoci a odpovědnosti každého jednotlivého účastníka Paktu, vytipovány byly určité oblasti společného zájmu, jež budou důsledněji sledovány.
Posílení konkurenceschopnosti. Sledován bude soulad růstu mezd a produktivity práce, aby touto cestou nedocházelo k podlamování konkurenceschopnosti, jehož častým projevem jsou deficity běžných účtů platební bilance a klesající exportní podíly na světových trzích. V zájmu vyšší pružnosti trhů práce by zúčastněné stany měly posoudit své procesy tvorby mezd a kolektivního vyjednávání při respektování autonomie sociálních partnerů. Také by měly brát v úvahu signalizační efekt růstu platů ve veřejném sektoru. Opatření na zvýšení produktivity by se měla orientovat na otevření doposud chráněných sektorů, zkvalitnění vzdělávacích systémů, podporu vědy a výzkumu či zlepšení podnikatelského klimatu.
Posílení zaměstnanosti. Posuzována bude kvalita trhů práce, měřená např. ukazateli dlouhodobé nezaměstnanosti, nezaměstnanosti mladistvých a míry pracovního zapojení. Podporovány by měly být systémy tzv. „flexijistoty“, celoživotního vzdělávání a daňové reformy snižující cenu práce.
Posílení udržitelnosti veřejných financí. V této oblasti by nejvyšší pozornost měla být věnována penzijním a sociálním systémům a systémům zdravotní péče. Jejich udržitelnost bude hodnocena pomocí specifických indikátorů. Přijímaná opatření by měla sledovat závislost těchto systémů na demografickém vývoji, omezovat předčasné odchody do důchodu, zvyšovat míru participace, apod. Zúčastněné strany Paktu se též zavazují převzít evropská fiskální pravidla do národní legislativy. Exaktně opraveny by měly být např. dluhová brzda, výdajové rámce či obdobná pravidla fiskální disciplíny na národní i regionální úrovni.
Posílení finanční stability. V této oblasti se strany zavazují dále pokročit s komplexní reformou dohledového a regulatorního rámce finančního sektoru. Pozornost bude věnována pravidelným stresovým testům bankovního sektoru, informovanosti o makro-finančním a makroekonomickém vývoji, hodnocení zadluženosti sektoru bank, domácností a nefinančních podniků.
Součástí implementace Paktu pro euro budou pravidelná roční hodnocení na nejvyšší politické úrovni. Základem pro tato hodnocení budou zprávy připravované Evropskou komisí.