Rozpočtový pakt (Fiscal Compact) je hlavní částí smlouvy s plným názvem Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, kterou 2. března 2012 podepsali vrcholní představitelé všech členských států EU s výjimkou Velké Británie a České republiky. Cílem Paktu je posílit fiskální disciplínu v eurozóně a EU, která má spolu s dalšími ustanoveními smlouvy přispívat k užší koordinaci a konvergenci hospodářských politik. Jmenovaná smlouva vstoupí v platnost, jakmile bude dokončen její ratifikační proces alespoň ve 12 členských zemích eurozóny.

Rozpočtový Pakt požaduje, aby signatářské země implementovaly do své národní legislativy pravidlo vyrovnaného rozpočtu. Toto pravidlo bude respektováno, pokud země plní svůj střednědobý rozpočtový cíl a její strukturální deficit není vyšší než 0,5 % HDP. Země, které vykazují vládní dluh výrazně pod hranící 60 % HDP, mohou mít strukturální deficit do výše 1 % HDP.

Vyžadováno je rychlé směřování ke střednědobému cíli, jehož parametry upřesní Evropská komise. Odklon od tohoto cíle bude možný pouze za výjimečných okolností, kterými se rozumí události mimo kontrolu dané země nebo silný hospodářský pokles, jak jej upravuje preventivní část Paktu stability a růstu. V případě výraznějších odchylek bude automaticky aktivován korekční mechanismus jmenovaného Paktu, jehož podobu včetně časování i zohlednění výjimečných okolností navrhne Evropská komise. Od zemí s nadměrnými schodky bude vyžadováno předkládání zpráv, které dokládají přijetí věrohodných opatření k dosažení skutečné a trvalé nápravy.

Signatáři Paktu mají povinnost transponovat pravidlo vyrovnaného rozpočtu do národní legislativy nejpozději do jednoho roku od nabytí účinnosti smlouvy. Evropská komise nebo jakákoli strana smlouvy se může obrátit na Soudní dvůr EU, aby ověřil, zda transpozice proběhla. Pokud dotčená země nevyhoví rozsudku Soudního dvora, udělena ji může být finanční pokuta do výše 0,1 % HDP.

V případě porušení rozpočtového pravidla Rozpočtový pakt zavazuje členské země eurozóny, že budou podporovat návrhy a doporučení, které Evropská komise adresuje Radě ECOFIN, pokud kvalifikovaná většina členů eurozóny s těmito návrhy a doporučeními nevyslovila nesouhlas (aplikován je tzv. princip obráceného hlasování kvalifikovanou většinou). K postoji dotčené smluvní strany se nepřihlíží. Toto ustanovení má posílit automatičnost sankcí za nadměrné schodky.

Rozpočtový pakt přebírá z Paktu stability a růstu numerické pravidlo pro snižování vládního dluhu. Jmenovitě ty země, jejichž ukazatel podílu dluhu k HDP převyšuje referenční hodnotu 60 %, by v průměru měly každým rokem snižovat zadluženost o jednu dvanáctinu rozdílu mezi aktuálním dluhovým poměrem a referenčním poměrem 60 %.V neposlední řadě Pakt žádá po členských státech, aby informovaly Radu Evropské unie a Evropskou komisi o svých plánech emisí veřejných dluhopisů.