Posílenou spoluprací se nazývá metoda integrace, která umožňuje skupině členských zemí EU organizovat prostřednictvím evropských institucí hlubší spolupráci. Splněny však musejí být určité podmínky, jakými je např. minimální účast devíti členských států, nenarušení vnitřního trhu a sociální soudržnosti Unie či otevřené dveře dalším zájemcům. Právě tohoto institutu se rozhodlo využít jedenáct členů eurozóny ke koordinovanému zavedení daně z finančních transakcí (Belgie, Estonsko, Francie, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko).

Návrh na zavedení jmenované daně byl Komisí předložen v září 2011. Odůvodněn byl snahou o spravedlivé přispívání finančního sektoru do veřejných rozpočtů, podporou odpovědnějšího obchodování a vytvoření jednotného přístupu ke zdanění této části jednotného trhu. Diskuse mezi evropskými ministry financí nicméně dospěly k závěru, že v dohledné době se nepodaří dosáhnout jednomyslné shody v dané otázce. Významná skupina zemí se proto rozhodla zažádat o režim posílené spolupráce. V říjnu 2012 vydala Rada k jejich žádosti kladné stanovisko. Další postup vyžaduje schválení žádosti kvalifikovanou většinou členských států EU a Evropským parlamentem. Technické detaily o podobě daně z finančních transakcí hodlá Komise předložit ke konci tohoto roku.

K objasnění základních aspektů fungování daně v praxi Komise vydala již dříve několik vysvětlujících textů. Z těchto pozic hodlá vycházet při zpracování konečného návrhu, po přihlédnutí ke skutečnosti, že daň nebude zavedena na celém území EU. Zde jsou některé myšlenky:

• Daní z finančních transakcí by měla být postižena ekonomická renta (tj. zisk nad rámec normálních výnosů), kterou oproti jiným ekonomickým aktivitám finanční sektor z části získává tím, že jeho služby nejsou zatíženy daní z přidané hodnoty. Ztráta daňových příjmů kvůli osvobození finančních institucí od DPH je nicméně odhadována v nevýznamné výši 0,15 % HDP (cca 18 mld. EUR za EU 27).
• Okruh plátců daně je vymezen šířeji pojatým rezidenčním principem. Za rezidenta je přitom považována každá finanční instituce, která provádí transakci nebo obsluhuje klienta na území s uvedenou daňovou povinností. Sídlo instituce tudíž není určující. Finanční instituce by se mohla vyvázat z daňové povinnosti pouze tím, že se vzdá své zákaznické báze v zemi s uvedenou daňovou povinností.
• Finanční transakce, která podléhá jmenované dani, je vždy dvoustranný smluvní vztah mezi prodávající a kupující stranou finančního instrumentu. Daňová povinnost při placení daně z finančních transakcí pak stejnou měrou dopadá na obě smluvní strany transakce.
• Výnos daně za EU 27 byl Komisí odhadnut ve výši 57 mld. EUR. A to při sazbě 0,1 % u obchodů s cennými papíry a sazbě 0,01 % z nominální hodnoty derivátových instrumentů. Zhruba jedna třetina tohoto výnosu by byla získávána zdaněním obchodů s cennými papíry (obligacemi a akciemi), zbylé dvě třetiny by obstarávalo zdanění derivátů. Výjimky pro vybrané instituce (např. penzijní fondy, municipality, aj.) či pro vybrané transakce by vedly nejen ke snížení daňového výnosu, ale narušovaly by též princip daňové neutrality.
• K realokaci obchodních aktivit v důsledku zavedení daně z finančních transakcí, stejně jako každé jiné nepřímé daně, může docházet třemi způsoby: i) odchodem do jurisdikcí s nižším daňovým zatížením, ii) únikem před zdaněním patřičnou modifikací kontraktu nebo změnou obchodního modelu, iii) zanecháním zdaňované aktivity. Tato rizika lze minimalizovat a) nezdaňováním vybraných aktivit, b) rozšířením geografického pokrytí daně, c) placení daně ze širokého spektra finančních produktů a trhů. Technické provedení daně tak bude mít stejný význam jako velikost daňové sazby.
• Výběr daně z finančních transakcí se řadí k nejméně nákladným. Je to z toho důvodu, že většina finančních transakcí probíhá elektronicky, tudíž i daň může být vybírána elektronicky, a to přímo u zdroje. Tyto nálady lze odhadovat ve výši menší než 1 % celkového daňového výnosu.

Česká vláda, společně s většinou ostatních členů EU, se k návrhu na zavedení daně z finančních transakcí postavila odmítavě. Ministr financí Miroslav Kalousek po jednáních s evropskými ministry financí prohlásil (EurActiv 14.12.2011): „Česká republika má jasnou pozici. Nechce a nebude blokovat posílenou spolupráci zemí, které se rozhodly k dani z finančních transakcí. Nicméně Česká republika sama v žádném případě tuto daň zavést nechce“.

Příklad převzatý z podkladových materiálů Komise, uzpůsobený předpokladu, že Francie zavedla a Česká republika nezavedla daň z finančních transakcí.
Hedgeový fond se sídlem ve Francii uzavírá swapový kontrakt s bankou se sídlem v České republice. Nominální hodnota swapu činí 600000 EUR. Francie aplikuje sazbu daně 0,01 %. Z definice vymezení rezidenčního principu se na francouzskou i českou finanční instituci vztahuje ve Francii daňová povinnost ve výši 60 EUR.