Zprávu s názvem Směrem k autentické hospodářské a měnové unii (Towards a genuine Economic and Monetary Union) vypracoval předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, a to v úzké spolupráci s předsedou Evropské komise (José Manuel Barroso), předsedou Euroskupiny (Jean-Claude Junker) a prezidentem Evropské centrální banky (Mario Draghi). S obsahem tohoto dokumentu byla Rada seznámenana na svém zasedání 28.-29. června 2012 v Bruselu. Deklarovaným cílem zprávy je nastínit vizi další budoucnosti eurozóny, vystavěné na hlubší integraci finančního sektoru, rozpočtového hospodaření a hospodářských politik. S podrobnějšími návrhy etapovitého dosažení cílového stavu bude Evropská rada seznámena na svém prosincovém zasedání.

V úvodu zprávy se uvádí, že hospodářská a měnová unie (HMU) představuje páteř evropské integrace, která musí být posílena, má-li být oporou hospodářského a sociálního blahobytu. Je zde zdůrazněno, že národní politiky nemohou být prováděny izolovaně, pokud jejich účinky mají dopad na celou eurozónu. To platí zejména pro otázky konkurenceschopnosti, udržitelného růstu bez nadměrných nerovnováh i pro minimální úroveň konvergence.

Vize stabilní a prosperující HMU je postavena na čtyřech základních pilířích:

• Integrovaný finanční rámec, který odpovědnost nad dohledem finančního sektoru přenáší na evropskou úroveň, vytváří jednotný mechanismus pro řešení problémů bank a zavádí jednotný sytém pojištění vkladů.
• Integrovaný rozpočtový rámec, který zabezpečuje tvorbu zdravých fiskálních politik na národní i evropské úrovni, posiluje koordinaci a vytváří předpoklady pro emisi společného dluhu.
• Integrovaný rámec hospodářských politik, který podporuje udržitelný růst, zaměstnanost, konkurenceschopnost, jakož i plynulé fungování HMU.
• Posílení demokratické legitimity a odpovědnosti v rozhodovacích procedurách HMU.

Integrovaný finanční rámec by měl optimálně zahrnovat všechny členské země EU, aby nenarušoval integritu vnitřního trhu v oblasti finančních služeb. V některých oblastech, které mají užší vztah na fungování HMU, může být diferencován. Jeho jádrem musí být integrovaný dohled s konečnou odpovědností na evropské úrovni. Tato architektura má zajistit stejnou účinnost dohledu ve všech členských zemích EU, od čehož lze očekávat snížení pravděpodobnosti bankovních krachů a čerpání prostředků ze záchranných fondů. V zájmu ochrany daňových poplatníků by záchranné fondy měly být financovány z příspěvků bank. Banky pod evropským dohledem by měly podléhat evropskému systému pojištění vkladů, což by zvýšilo kredibilitu tohoto uspořádání a upevňovalo jistotu vkladatelů.

Integrovaný rozpočtový rámec by měl zajišťovat nejen důslednou implementaci již dohodnutých pravidel (zejména těch obsažených v Paktu stability a růstu a Fiskálním paktu), ale i kvalitativní posun k fiskální unii. Důraz musí být položen na prevenci a korekci neudržitelných fiskálních politik Za tím účelem je např. žádoucí, aby členské země dostávaly souhlas s emisí vládního dluhu vydávaného nad rámec společných limitů, nebo aby musely korigovat své rozpočtové návrhy, pokud by jimi byla porušována fiskální pravidla. Ve střednědobém výhledu je třeba zvážit možnosti pro vydávání společného dluhu. Tento prvek fiskální unie však bude moci být realizován teprve poté, až vytvořen bude důsledný rámec podporující rozpočtovou disciplínu a konkurenceschopnost. Plně vyvinutá fiskální unie bude také vyžadovat posílení evropských institucí, schopných zvládat vzájemné ekonomické závislosti.

Integrovaný rámec hospodářských politik musí usilovat o těsnější koordinaci a konvergenci v různých oblastech, sledovat nerovnováhy a také vytvářet prostor pro adaptaci na procesy, které probíhají v globalizované světové ekonomice. Týkat by se měl zejména oblastí pracovní mobility a daňové koordinace. Působit by měl na politickou a administrativní kapacitu národních institucí prosazovat reformy.

Posílení demokratické legitimity a odpovědnosti je nutné z důvodu, že rozhodování o národních rozpočtech náleží ke stěžejním prvkům evropských parlamentních demokracií. Vývoj směrem k užší integraci fiskálního a ekonomického rozhodování bude proto vyžadovat vytvoření silných mechanismů zajišťujících legitimitu a odpovědnost společného rozhodování. Nové rozhodovací procedury v evropském měřítku se musí opírat o širokou podporu veřejnosti.