Úvahy o dalším směřování EU a eurozóny získaly pevnější obrysy v dokumentu s názvem Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii, jejíž druhou verzi předložil v prosinci 2012 Evropské radě její předseda Herman Van Rompuy. Tento dokument bývá též nazýván Zprávou čtyř prezidentů, jelikož byl vypracován v úzké spolupráci s dalšími třemi „prezidenty evropských institucí“, a to Komise (José Manuel Barroso), Euroskupiny (Jean-Claude Junker) a Evropské centrální banky (Mario Draghi).

Nová verze jmenovaného dokumentu přichází s návrhem na rozložení dalšího procesu integrace do tří stádií, jež jsou vymezena následujícím obsahem:

• Stádium 1 (2012-2013). Pro toto období je navrhováno zajistit pět prioritních úkolů: 1) důsledně implementovat zpřísněný rámec pro koordinaci fiskálních politik, 2) vytvořit rámec pro systematickou koordinaci nejdůležitější hospodářských reforem, 3) vytvořit účinný jednotný mechanismus dohledu nad bankovním sektorem, 4) dosáhnout dohody o harmonizaci národních systémů pojištění vkladů a řešení problémů bank, 5) zřídit operační rámec pro přímou rekapitalizaci bank z Evropského stabilizačního mechanismu.
• Stádium 2 (2013-2014). V tomto období by pozornost měla být soustředěna na dvě klíčové oblasti: 1) vytvoření jednotného úřadu pro řešení problémů bank s dostatečnou fiskální kapacitou, 2) vytvoření smluvního mechanismu mezi členskými zeměmi a evropskými institucemi za účelem důslednějšího prosazování strukturálních reforem.
• Stádium 3 (2014 a dále). V tomto období by mělo kulminovat úsilí zaměřené na splnění dvou cílů: 1) vytvořit na evropské úrovni omezenou fiskální kapacitu pro absorpci ekonomických šoků v jednotlivých členských zemích, 2) posílit společné rozhodování o národních rozpočtech a prohloubit koordinaci hospodářských politik, zejména v oblasti daní a zaměstnanosti.

Zpráva pokračuje v objasňování a odůvodňování jednotlivých opatření navrženého harmonogramu. Uveďme některé hlavní myšlenky.

Integrace finančního rámce. Tento proces dostal mocný impulz v dohodě o vytvoření jednotného mechanismu dohledu. Zpráva rozvádí, proč tento institut musí být v dalším kroku doplněn o jednotný mechanismus pro řešení problémů bank. Jeho ustavení má zamezit potenciálním sporům mezi dohledy v různých zemích a také zaručovat přijetí rychlých a účinných opatření. Tento systém by měl též zpřetrhat stávají úzké vazby mezi bankovní krizí a krizí vládních financí.

Vybudování fiskální kapacity EMU. Tato idea vchází z přesvědčení, že eurozóna by měla být vybavena centrální fiskální kapacitou používanou jako nárazník proti velkým ekonomickým šokům. Přizpůsobení šokům by se nemělo opírat pouze o mobilitu práce, která je v Evropě relativně nízká, či o mobilitu kapitálu, která často vyvolává náhlé výkyvy a podlamuje finanční stabilitu. Účinné mechanismy pro absorbování šoků fungují též jako bariéra zabraňující šíření nákazy. Přistup k absorpčnímu mechanismu byl měl být vázán na plnění stanovených kritérií, sledujících podporu strukturálních reforem. Fiskální kapacita EMU by byla financována jak z příspěvků od členských států, tak z vlastních zdrojů, např. prostřednictvím emisí společných dluhopisů.

Integrovaný rámec hospodářských politik. Materiál uvádí, že je třeba postoupit v posílení rámce pro koordinaci, konvergenci a vynucování strukturálních politik. Navrhován je model víceletých smluvních ujednání mezi členskými státy eurozóny a unijními institucemi ohledně reforem podporujících konkurenceschopnost, hospodářský růst a tvorbu pracovních míst. Doprovázen by mohl být cílenou a dočasnou podporou z fiskální kapacity. Významné ekonomické i politické změny, např. volba nové vlády, by mohly vést k přehodnocení opatření a kroků k dosažení reformních cílů.

Posílení demokratické legitimity. Směřování k bankovní, fiskální a hospodářské unii je podle zprávy nutné podložit vyšší demokratickou legitimitou, která spočívá v odpovídajícím zapojení Evropského parlamentu do procesů většího sdílení kompetencí na unijní úrovni. Součástí tohoto procesu musí být ale též zvýšená informovat národních parlamentů, jakož i jejich zapojení do navrhovaných reforem. Mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty by měly vzniknout nové mechanismy spolupráce.

Towards a genuine Economic and Monetary Union (.pdf 228kB)