V pravidelných dvouletých intervalech nebo na požádání členské země EU vyhotovují Evropská komise a ECB konvergenční zprávu, hodnotící ekonomickou připravenost na členství v eurozóně. Druhou možnost využilo Lotyšsko, které v březnu 2013 požádalo Komisi o vypracování mimořádného hodnocení.

Těžiště konvergenčních zpráv spočívá v hodnocení maastrichtských konvergenčních kritérií, která zkoumají stabilitu cenového vývoje, úrokových sazeb, hospodaření veřejných rozpočtů a měnového kurzu. Konvergenční zpráva Komise o Lotyšsku je však inovovaná v tom, že zohledňuje nové prvky tzv. ekonomického řízení eurozóny, jež byly přijaty v reakci na krizové období. Její záběr je proto rozšířen o pohled na hospodářskou politiku a její přinos pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, konkurenceschopnost, stabilitu finančních trhů  a ekonomický růst.

Limitní hodnota pro inflaci byla stanovena ve výši 2,7 %. A to na základě vývoje indexu spotřebitelských cen ve třech zemích EU s nejlepšími výsledky cenové stability, což byly Švédsko, samotné Lotyšsko a Irsko. Z propočtu limitní hodnoty byla vyloučena extrémně nízká inflace Řecka vzhledem k výjimečné situaci této ekonomiky. Lotyšská inflace v době hodnocení ve výši 1,3 % dopomohla ke splnění kritéria cenové stability s dostatečnou rezervou. Konvergenční zpráva pozitivně hodnotí též výhled inflace, který není ohrožován opakováním makroekonomických nerovnováh, jejichž projevem byly v minulých letech vysoké deficity běžného účtu, nadměrná úvěrová expanze či realitní bublina.

V době zpracování konvergenčních zpráv byla s Lotyšskem vedena procedura při nadměrném schodku. Dosažené hodnoty deficitu a dluhu veřejných financí za r. 2012 nicméně umožňují Komisi předložit Radě návrh na ukončení této procedury. Oceněno bylo mimořádné úsilí lotyšské vlády ve fiskální konsolidaci, v jejímž průběhu se podařilo snížit deficit z 8,1 % HDP v r. 2010 na 1,2 % HDP v r. 2012. Dluh veřejných financí dosáhl hodnoty 40,7 % HDP. Jako projev orientace na dlouhodobou udržitelnost rozpočtové politiky bylo s uspokojením přijato připojení Lotyšska k Fiskální úmluvě. Na tomto základě lotyšský parlament přijal zákon o fiskální disciplíně, jenž kromě jiného zřizuje od 1. ledna 2014 nezávislou Fiskální radu.

Lotyšská měna lat je zapojena do kurzového uspořádání ERM II od 2. května 2005, což je daleko více než minimum dvou let požadované kritériem kurzové stability. Po tuto dobu byl její kurz vůči euru udržován v úzkém fluktuačním rozpětí ±1 % od centrální parity. Ustál enormní tlaky na devalvaci v době, kdy Lotyšsko procházelo hlubokou krizí platební bilance a bylo příjemcem zahraniční pomoci. V průběhu posledních dvou let však devalvační tlaky ustoupily a kurz se pohyboval v povoleném fluktuačním pásmu bez nadměrného pnutí, částečně i díky prodejům devizových rezerv lotyšského ministerstva financí. Zklidnění na devizovém trhu bylo potvrzeno dalšími pomocnými ukazateli, např. chováním krátkodobých úrokových sazeb. V červnu 2011 se lotyšská vláda úspěšně vrátila na mezinárodní dluhopisové trhy. V komplexu všech těchto informací konvergenční zprávy dospěly k závěru, že také kritérium kurzové stability bylo splněno.

Poslední kritérium úrokových sazeb pracovalo s limitní hodnou ve výši 5,5 %, odvozenou z výnosů desetiletých vládních dluhopisů ve třech zemích, jež byly vybrány při hodnocení kritéria cenové stability. Lotyšské výnosy ve výši 3,8 % byly tudíž výrazně nižší než stanovená limitní hodnota. Pro zajímavost, v době vrcholící krize na přelomu let 2009 a 2010 dosahovaly téměř 14 %. Po odeznívání krize však rychle sestupovaly. Nicméně i v době hodnocení Lotyšska EU růstávala rozdělena na země s abnormálně vysokými a abnormálně nízkými výnosy vládních dluhopisů. Proto pokud by úrokové kritérium pracovalo se zeměmi s třemi nejnižšími sazbami (Německo, Dánsko, Švédsko), dospělo by k referenční hodnotě 3,4 %, kterou by Lotyšsko již mírně překračovalo. Pro účely hodnocení úrokového kritéria však tato hypotetická úvaha není relevantní a jenom dokládá, jaké nástrahy může klást krizové obodobí.