Rok 2014 jistě potěšil ty sběratele, kteří shromažďují euromince obíhající na území eurozóny jako zákonné platidlo. Jejich sbírky se mohly výhledově rozšířit celkem o 5 nových sad. Na začátku r. 2015 tak celkový počet sad euromincí dosáhl stavu 31.

Základním důvodem rozmanitosti euromincí je uzákoněné pravidlo, že každá členská země eurozóny má právo razit euromince s vlastní národní stranou. Na začátku r. 2015 se eurozóna rozšířila o poslední pobaltskou republiku Litvu, a to na základě kladného hodnocení konvergenčních zpráv Evropské komise a Evropské centrální banky, jež byly publikovány v červnu 2014. Eurozóna tím mohla přijmout svého devatenáctého člena. Není bez zajímavosti, že národní motivy litevských euromincí byly představeny již v listopadu 2004 (viz Wikipedia, Litevské euromince), neboť tato země zamýšlela zavést euro v r. 2007. Byla však odmítnuta kvůli nesplnění maastrichtského inflačního kritéria. Po jedné sérii euromincí mají i tyto další členové eurozóny: Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko a Slovinsko.

Právo na větší počet sad euromincí mají ty členské země eurozóny, které jako konstituční monarchie na svých euromincích zobrazují portrét svého panovníka. Dojde-li ke změně osoby panovníka nebo po určité době ke změně jeho vzezření, lze tuto skutečnost odrazit v nové sérii euromincí, aniž by ta předchozí pozbyla platnosti. V roce 2014 tato okolnost nastala v Belgii a Nizozemsku. Každá z těchto zemí tím zvýšila počet platných sad euromincí o jednu. Zatímco však Nizozemsko má celkem dvě sady euromincí (původní sada královny Beatrix a nová sada krále Viléma Alexandra), v Belgii jsou to sady již tři (dvě starší sady krále Alberta II a nová sada krále Filipa). Ze zbývajících členů eurozóny hlavu panovníka na svých mincích zobrazuje také Španělsko (dvě sady euromincí krále Juana Carlose I). I v této zemi však v červnu 2014 došlo ke změně panovníka (jmenován byl nový král Filip VI), takže je možné, že do budoucna můžeme očekávat další sadu španělských euromincí.

Celkový počet euromincí je v neposlední řadě doplňován mincemi malých evropských států, které nejsou členy Evropské unie, avšak historicky používaly měnu svých sousedů, jež naradili eurem své původní národní měny. Rekordmanem v počtu sad euromincí je Vatikán, který ke starším mincím s portréty papežů Jana Pavla II a Benedikta XVI vydal v lednu 2014 do oběhu mince s portrétem papeže Františka. Navíc existuje sada s názvem Sede vacante, která byla emitována v době uprázdněného papežského stolce.

Z evropských ministátů eurové mince s vlastní národní stranou razí též Monako (starší série s portrétem knížete Rainiera III a pozdější série s portrétem knížete Alberta II) a San Marino. Tuto skupinu v r. 2014 rozšířila Andorra, která právo razit vlastní euromince získala v dubnu 2012 na základě měnové dohody uzavřené s Evropskou komisí. Do oběhu však tyto euromince byly vydány až v lednu 2015. Důvodem tohoto skluzu byly požadavky na změnu andorské legislativy v oblasti praní špinavých peněz, podvodů, padělání peněz a statistického vykazování.

Pro úplnost lze dodat, že zákonným platidlem na území eurozóny jsou také pamětní mince. Vydávány jsou však pouze v nominální hodně dvě euro. Jednotícím prvkem národní strany pamětních euromincí je okruží s 12 hvězdami Evropské unie, do něhož je umístěn motiv mince. Volba a grafické zpracování motivu spadají do působnosti jednotlivých zemí.

Při příležitosti významných evropských výročí jsou všemi členy eurozóny vydávány společné pamětní euromince. Vyznačují se jednotným motivem na národní straně pamětní mince. Doposud byly uvedeny do oběhu tři takové mince. První v r. 2007 při příležitosti padesátého výročí podpisu Římských smluv, jimiž byla založena dnešní Evropská unie. Druhá společná pamětní euromince z r. 2009 připomíná desetileté výročí vzniku eura. Desetileté výročí zavedení hotovostního eura připomenula společná pamětní mince vydaná v r. 2012.