Dne 22. ledna 2015 se Evropská centrální banka rozhodla výrazně posílit svoji politiku tzv. kvantitativního uvolňování, která spočívá v nákupech cenných papírů na sekundárním trhu. Ke dvěma běžícím programům zaměřeným na nákupy zajištěných aktiv soukromého sektoru (ABSPP a CBPP3) byl připojen program PSPP (Public Sector Purchase Programme), který je vyhrazen pro nákupy vybraných aktiv veřejného sektoru.

Rozsáhlý program nákupů cenných papírů, jenž byl spuštěn 9. března 2015, uvažuje s měsíčními nákupy ve výši 60 mld. EUR. Program nemá stanovenu pevnou délku svého trvání, záměrem ECB je nicméně jeho provádění alespoň do konce srpna 2016, tj. po dobu 19 měsíců. Celkový potenciál nákupů cenných papírů v rámci kvantitativního uvolňování tím dosahuje výše 1140 mld. EUR.

Z měsíční kvóty 60 mld. EUR je 10 mld. EUR vyhrazeno na pokračování nákupů aktiv soukromého sektoru a 50 mld. EUR připadá na nový program PSPP. Z této sumy je 12 %, tj. 6 mld. EUR, předurčeno na nákupy dluhopisů nadnárodních evropských institucí (EU, EIB, ESM aj.). Zbývajících 44 mld. EUR tvoří nákupy vládních obligací, případně obligací národních agentur sídlících na území eurozóny. Z částky 44 mld. EUR ECB zabezpečí nákupy v rozsahu 4 mld. EUR (8 % z 50 mld. EUR) a na národní centrální banky připadne 40 mld. EUR.

Nákupy vládních dluhopisů budou prováděny výlučně na sekundárním trhu, na kterém je již vytvořena tržní cena cenného papíru. Respektován je tím zákaz měnového financování vládního dluhu. Ve snaze nenarušit tržní tvorbu cen a vyhnout se jednáním o společném postupu při eventuelní restrukturalizaci státního dluhu program PSPP pracuje se dvěma limity: s limitem 25 % pro podíl na velikosti emise každého jednotlivého cenného papíru a s limitem 33 % pro celkovou držbu Eurosystému na obligacích se zbytkovou splatností od 2 do 30 let.

Investice do nákupů nadnárodních evropských institucí a investice prováděné přímo ECB, což v souhrnu dává 20 % intervenční kapacity PSPP, spadají do režimu sdílených rizik. To znamená, že hypotetické ztráty z těchto investic (např. kvůli poklesu hodnoty držených cenných papírů) se rozpočítávají na všechny národní centrální banky eurozóny podle kapitálového klíče ECB. Případné ztráty ze zbývající intervenční kapacity PSPP jdou plně na vrub těch národních centrálních bank, které prodělečné cenné papíry zakoupily. Počítá se současně s tím, že národní centrální banky se budou při nákupech vládních dluhopisů výlučně zaměřovat na své národní trhy. Takovýto přístup k potenciálním ztrátám z kvantitativního uvolňování má odrážet specifickou institucionální povahu eurozóny, v níž jednotná měnová politika koexistuje s 19 národními fiskálními politikami.

Ke kvantitativnímu uvolňování, které se řadí mezi nestandardní nástroje měnové politiky, se centrální banky uchylují v případě, že měnově-politické sazby dosáhly nulové úrovně, což znemožňuje uvolňovat měnovou politiku tradičním způsobem. Měnové účinky kvantitativního uvolňování se následně dostavují prostřednictvím tzv. realokace portfolií. Rozsáhlé nákupy vládních dluhopisů srážejí jejich výnosy, což zvyšuje zájem tržních aktérů o jiná dlouhodobá aktiva, mezi nimi i o rizikovější podnikové obligace. Výnosy vládních dluhopisů se také používají jako referenční ukazatel při stanovení ceny mnohých úvěrových instrumentů. Jejich poklesem tak podnikový sektor získává lepší přístup k finančním zdrojům. Vedlejším efektem kvantitativního uvolňování bývá též tlak na oslabování kurzu, což vytváří další kanál pro uvolňování měnových podmínek.

Zdroj:

ECB: The Governing Council's expanded asset purchase programme. Economic Bulletin I/2015, s. 15-18.
Clayes G., Leandro Á., Mandra A.: European Central Bank quantitative easing: The detailed manual. Bruegel Policy Contribution, 2015/02.
Draghi M.: The ECB and its Watchers XVI Conference. Speach by the President of the ECB, Frankfurt am Main, March 2015.