Investiční plán pro Evropu, známý též pod názvem Junckerův plán, byl oficiálně schválen Evropským parlamentem v červnu 2015. Byl připraven Evropskou komisí s cílem oživit značně utlumenou investiční aktivitu v Evropské unii a překonat tím jedno z tíživých dědictví hluboké a vleklé hospodářské krize.

Hlavní součástí investičního plánu je Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který byl založen společně Skupinou EIB (Evropská investiční banka a Evropský investiční fond) a Evropskou komisí. EFSI byl vybaven finančními zdroji ve výši 21 mld. eur, z čehož 16 mld. eur bylo vyčleněno z evropského rozpočtu přeskupením rozpočtových výdajů v letech 2015-20 a 5 mld. eur tvoří alokace z kapitálu EIB. Uvedené prostředky mají být použity k poskytování záruk a spolufinancování tak, aby v průběhu tří let byly realizovány investiční projekty ve výši 15-násobku finančních zdrojů EFSI, což činí 315 mld. eur. Od zapojení EIB se očekává, že podpořeny budou hodnotné rizikovější projekty, které by nebyly schopné zajistit si financování obvyklým postupem. Podřazené postavení EIB při spolufinancování projektů má snížit rizika soukromým investorům, a tím je zapojit do realizace investičního plánu.

Výročí ročního fungování Junckerova plánu bylo využito řadou autorů ke kritickému hodnocení dosavadních výsledků. Publikované studie se shodují v závěru, že pro posouzení reálného přínosu jmenovaného plánu je nutné si odpovědět na dvě základní otázky:

• Daří se Junckerovu plánu a urychlit investiční dynamiku oproti situaci, že by tento plán neexistoval?
• Jsou skutečně podporovány hodnotné rizikovější projekty, které by bez finančních zdrojů EFSI nebyly realizovány, nebo by tyto projekty mohly být realizovány i bez finanční infrastruktury EFSI?

Ve vztahu k první otázce se ukazuje, že start Junckerova plánu byl poněkud pomalejší vůči původním očekáváním. Jak uvádí studie Bruegelského institutu, od spuštění investičního plánu byly schváleny projekty v hodnotě 11,2 mld. eur, z čehož na infrastrukturální a inovační EFSI projekty bylo vynaloženo 7,8 mld. eur a na podporu malých a středních podniků 3,4 mld. eur. Tyto údaje zdalěka nedosahují částky 20 mld. eur, což je roční podíl na tříletém finančním limitu EIB ve výši cca 60 mld. eur.

Studie ABN-ANRO také uvádí, že roční existence investičního pláni neurychlila trend úvěrové aktivity EIB. Během prvního roku života investičního plánu se sice půjčky od EIB zvýšily, nicméně o méně, než kolik činil přírůstek půjček v rámci EFSI. To ukazuje, že EFSI financování v jisté míře nahradilo tradiční financování. Navíc podíl EFSI půjček tvoří jen malou část celkového financování EIB.

Mnohem obtížnější je posouzení „adicionality“ projektů EFSI, což by měly být projekty, které by nebyly realizovány bez podpory EFSI. Za tímto účelem studie Bruegelského institutu porovnává podobnost projektů podpořených prostřednictvím EFSI a projektů, které byly dříve financovány z prostředků EIB. Následně pak dochází k závěru o vysoké míře podobnosti EFSI a ne-EFSI projektů. Toto jednoduché srovnání bezesporu není totéž co porovnání rizikovosti projektů. Přesto však nabízí indikaci možného problému, že z EFSI jsou ve větší než žádoucí míře podporovány projekty, které by mohly být financovány běžnými postupy EIB.

Obě citované studie se shodují v závěru, že Junckerův plán sehrává významnou roli, nicméně že na základě dosavadních informací prozatím nevyvolal zásadní obrat v investiční aktivitě EU.

Claeys G. and Leandro: Assessing the Juncker plan after oneyear. Bruegel, 17 May 2016.
Kounis N.: Is the Juncker investment plan working? ABN-AMRO, 16 June 2016.