V zájmu úspěšného plnění zákonného mandátu na poli cenové stability byla Evropská centrální banka vybavena důslednou právní ochranou své nezávislosti, zakotvenou do evropského práva. Sama tato nezávislost má více rovin.

• Institucionální nezávislost znamená, že ECB je povinna jednat nezávisle na zájmech jednotlivých členských států i nezávisle na orgánech a institucích Evropské unie. Jmenované subjekty jsou současně vyzývány, aby se zdržely jakéhokoli ovlivňování rozhodovacích procesů v Eurosystému.
• Personální nezávislost spočívá v omezování politických tlaků při jmenování a odvolávání členů Výkonné rady ECB i vrcholných orgánů národních centrálních bank. Tyto akty se řídí platnou právní úpravou, která vymezuje konkrétní podmínky, jež musejí být splněny. Důležitá je doba trvání pracovního kontraktu, která u členů Výkonné rady činí osm let bez možnosti opakování. U guvernérů národních centrálních bank musí být minimálně pětiletá s možností opakování.
• Instrumentální nezávislost se projevuje v pravomoci ECB používat jakékoli tržně konformní nástroje, které jsou nezbytné k provádění účinné měnové politiky. Je pouze na uvážení ECB, jaký si zvolí měnový režim a jaké nástroje bude pro dosažení svých cílů aplikovat. Centrální banky Eurosystému mají přísný zákaz poskytovat jakoukoli formou úvěry veřejnému sektoru.
• Finanční nezávislost požaduje, aby ECB a národní centrální banky Eurosystému disponovaly vlastními zdroji pro provádění svých činností. ECB proto hospodaří s vlastním rozpočtem, nezávislým na rozpočtu EU. Základní kapitál ECB je upsán a splacen pouze národními centrálními bankami ze zemí eurozóny, které se tím stávají jejími jedinými podílníky.

POJETÍ ODPOVĚDNOSTI ECB

Vyvažujícím prvek nezávislosti centrální banky je odpovědnost za své chování. Centrální banky se tradičně odpovídají demokraticky voleným parlamentům. Tato konstrukce však není mechanicky přenositelná na ECB s charakterem nadnárodní instituce. Problematická by byla odpovědnost ECB vůči Evropskému paramentu, který se nepodílí na jmenování členů Generální rady jako nejvyššího řídícího orgánu ECB. Nepřípustná by byla i odpovědnost vůči národním parlamentům, které nemohou hodnotit guvernéry národních centrálních bank z hlediska jejich přínosu k obhajobě národních zájmů.

Pojetí odpovědnosti ECB je založeno na dvou základních východiscích: na přímé odpovědnosti vůči veřejnosti a na stálém dialogu s hlavními partnery.

• Přímá odpovědnost vůči veřejnosti znamená, že demokratická legitimita ECB je odvozována od toho, jak silnou veřejnou podporu si tato instituce získává při plnění svého mandátu. Tomuto budování trvalé důvěry napomáhá obsáhlé vysvětlování a zdůvodňování politik ECB. A to jak formou veřejných vystoupení jejích vrcholných představitelů, tak i prostřednictvím pravidelných publikací.
• ECB využívá pravidelný dialog k širší informovanosti partnerů o své činnosti. Těmito partnery jsou jednak orgány EU, s nimiž ECB úzce spolupracuje po oborné linii (Evropský parlament, Rada EU, Komise). Důležitá je též názorová výměna se sociálními partnery, kteří zastupují zájmové skupiny zaměstnanců a zaměstnavatelů.