Jakým způsobem hodlají vlády zemí eurozóny překonat nynější vážné ekonomické problémy a co to znamená pro perspektivu udržení této měnové unie? Zavírá krize dveře před dalšími zájemci o členství? Na toto téma jednal 28. ledna 2010 panel Světového ekonomického fóra v Davosu pod názvem Rethinking the Euro Zone. Jednání panelu se zúčastnil španělský premiér Jose Luis Rodriguez Zapatero, premiér Řecka George A. Papandreou, prezident Lotyšska Valdis Zatlers a guvernér ECB Jean-Claude Trichet.

Španělsko, Řecko a Lotyšsko dnes patří k zemím, které jsou nejvíce ohroženy nadměrnými schodky veřejných rozpočtů, vysokou nezaměstnaností a propadem hospodářského růstu. V současnosti čelí Španělsko míře nezaměstnanosti ve výši 19,4 %, což je nejvyšší úroveň nezaměstnanosti v západní Evropě. Další člen eurozóny, Řecko, vykázalo deficit veřejných rozpočtů na úrovni 12,7 % HDP a snaží se předejít své neschopnosti splácet dluh. A konečně Lotyšsko, země doufající v brzký vstup do eurozóny, požádala v loňském roce Mezinárodní měnový fond o půjčku na záchranu před ekonomickým kolapsem.

Španělský premiér Zapatero při jednání panelu uvedl, že v období předkrizové prosperity patřil španělský finanční systém k nejzdravějším v Evropě a ani během krize nebyl výrazněji zasažen. Naopak se podílí na znovuobnovení finanční stability v jiných zemích, např. ve Velké Británii. Neméně dobře se dařilo držet pod kontrolou veřejné finance, aby se bez problémů udržovaly v mezích stanoveným fiskálními pravidly EU. Tato pravidla musí být respektována i nadále a španělská opatření ve fiskální oblasti jsou koncipována tak, aby zahrnovala veškeré nezbytné kroky k brzkému návratu deficitů k úrovni 3% HDP. To bude vyžadovat i některá opatření v oblasti reformy veřejných financí a sociálních dávek. V rámci vyrovnání se s dopady krize bude zároveň nezbytné zvyšovat produktivitu a konkurenceschopnost, mj. prostřednictvím investic do výzkumu a vývoje. V žádném případě však není opuštění eurozóny krokem, který by mohl vyřešit současné hospodářské problémy Španělska nebo kterékoli jiné země. Naopak, na vstup do eurozóny čekají další zájemci, kteří k tomu mají dobré důvody.  

Premiér Řecka George A. Papandreou v souladu s tím prohlásil, že ekonomické potíže jeho země v žádném případě nevedou k poklesu odhodlání setrvat v eurozóně. Řecké problémy nezavinilo euro, ale vlastní omyly. S politováním proto poukázal na chyby řecké vlády, které vedly k ekonomickým problémům a nynější nezbytnosti přijetí radikálních opatření k nápravě. Papandreou dodal, že za rozvrat státních financí, klientelismus a korupci prvotně zodpovídá minulá řecká vláda. K tomu dále uvedl, že země neprováděla ani strukturální změny, které by posílily její konkurenceschopnost. Odmítl přitom spekulace, že Řecko bude přinuceno k vystoupení z eurozóny, což na jednání panelu rovněž přítomný guvernér ECB Jean-Claude Trichet již před nedávnem označil za absurdní.

Premiér Papandreou vystupoval na uvedeném panelu ve stejný den, kdy představitelé Evropské unie připustili, že se neoficiálně zabývali plány pomoci Řecku pro případ, že nebude v jeho silách dostat své veřejné finance pod kontrolu. Při těchto konzultacích zazněla hluboká skepse ohledně schopnosti Řecka vyřešit rozpočtovou krizi. A. Papandreou k tomu uvedl, že jeho země nežádá Evropskou unii o peníze. Zdůraznil, že Řecko právě podniká vlastní kroky směřující k letošnímu poklesu deficitu veřejných rozpočtů o 4 procentní body, včetně propouštění tisíců státních zaměstnanců. Zároveň si je vědom, že hlavním současným problémem jeho země je obnovení důvěryhodnosti. Příslušná opatření směřující k dosažení tříprocentního deficitu veřejných financí v roce 2012 proto budou zahrnovat nejen kroky směrem k redukci mzdových nákladů, penzijní a daňové reformě, reformě veřejné správy, ale i posílení nezávislosti národního statistického úřadu na politické reprezentaci pod dohledem Eurostatu a zvýšení parlamentního dohledu nad sledováním vývoje řeckých veřejných rozpočtů. Přes závažné ekonomické dopady Papandreou uvedl, že fiskální krize je zároveň i příležitostí k vyřešení dlouhodobých domácích strukturálních problémů, k nimž dříve chyběla politická vůle. V tomto ohledu vyjádřil naději, že překonání krize uvolní cestu pro další pozitivní využití řeckého ekonomického potenciálu. Členství Řecka v eurozóně přitom v této souvislosti označil za významné aktivum.

Lotyšský prezident Zatlers prohlásil, že navzdory hlubokým ekonomickým problémům (včetně míry nezaměstnanosti ve výši 22,3 %) jeho země plánuje vstup do eurozóny v polovině této dekády, konkrétně v roce 2014. Tento cíl znamená nutnost splnit maastrichtská kritéria v roce 2012. Zároveň přiznal, že nadměrné zadlužení státu nejenže přispělo k nynějším hospodářským těžkostem Lotyšska, ale rovněž ukázalo, že bez fiskální disciplíny je vstup do eurozóny nemyslitelný. Lotyšsko proto nyní prudce snižuje státní výdaje v souladu s podmínkami záchranného programu Mezinárodního měnového fondu. Zatlers rovněž uvedl, že Lotyšsko nechce vstupovat do eurozóny jen z prestižních důvodů, snad jen s nadějí na zvýšení ekonomického ratingu země. Naopak, chce vstupovat do klubu, kde platí náročná pravidla, protože jedině tehdy může být členství v eurozóně spojeno s reálnými ekonomickými přínosy. Proto očekává, že eurozóna sama bude striktně zachovávat svá náročná kritéria, včetně tříprocentního deficitu veřejných financí. Uvedl, že v tomto směru čelí země uvnitř eurozóny v mnoha případech podobnému problému důvěryhodnosti jako země teprve usilující o členství.

Guvernér ECB Trichet se zabýval otázkou, jak mají evropské instituce reagovat na finanční a hospodářskou krizi. Srovnal ekonomiku eurozóny s ekonomikou USA, a to nejen co do počtu obyvatel, rozlohy, ale i pokud jde o přirozenou existenci vnitřních regionálních odlišností v ekonomické výkonnosti, inflaci atd. Tyto odlišnosti označil za něco, s čím se musí eurozóna naučit žít, stejně jako USA. Dále uvedl, že přijatá opatření na obou stranách Atlantiku vedla k zamezení déletrvající recese, což svědčí o mobilizačním potenciálu ekonomických politik, včetně těch, které byly prováděny na úrovni evropských institucí. Fiskální konsolidaci označil za nadále velmi náročný úkol, který ovšem není vlastní jen eurozóně, ale ve srovnatelné míře platí i pro USA nebo Japonsko.

Závěr jednání panelu se nesl v duchu jednoznačného přesvědčení, že členství v eurozóně zůstává i nadále pro její stávající i budoucí členy výrazným stabilizujícím faktorem. Smyslem opatření prováděných v uvedených národních ekonomikách je právě znovuobnovení kompatibility s kritérii fungování eurozóny. Inspirující v tomto ohledu je, že konkrétní opatření k fiskální konsolidaci v těchto zemích již probíhají a o jejich nezbytnosti panuje všeobecný konsensus.