Pět představitelů vrcholných evropských institucí – předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, předseda Evropské rady Donald Tusk, předseda Euroskupiny Jeroen Dijsselbloem, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi a předseda Evropského parlamentu Martin Schulz – se podílelo na vypracování dokumentu Dokončení evropské hospodářské a měnové unie, který byl publikován 22. června 2015.

Cílem jmenovaného dokumentu je nastínit vizi dalšího vývoje hospodářské měnové unie v časovém horizontu deseti let, počínaje 1. červencem 2015 a konče rokem 2025. V tomto období má být přijata řada opatření, která posilují prvky hospodářské, finanční a fiskální unie.

Přijímání nových opatření je rozvrženo do tří fází:

• Fáze 1 spočívá ve využívání stávajících nástrojů a smluv.
• Fáze 2 uvažuje se zaváděním dalekosáhlejších opatření včetně opatření právní povahy.
• Fáze 3 předjímá přijetí ambicióznějších opatření vyžadujících změny v právním rámci EU.

Při odůvodnění dalšího prohlubování HMU Zpráva uvádí, že druhou největší ekonomiku na světě, kterou je eurozóna, nelze řídit pouze prostřednictvím spolupráce založené na pravidlech. Je třeba směřovat ke skutečné hospodářské a měnové unii, která posiluje prvky sdílené svrchovanosti a vyžaduje souhlas členských států se stále častějším rozhodováním. Je rovněž požadováno, aby rychlá řešení posledních let byla přeměněna na trvalý, spravedlivý a demokraticky legitimní základ pro budoucnost.

Směřování k hospodářské unii

Pasáž věnovaná užší hospodářské integraci vyzývá k zahájení nového procesu konvergence. Uvádí, že je třeba usilovně pracovat na odstraňování značných rozdílů mezi členy eurozóny, které vytvářejí nestabilitu pro celou Unii. Přitom je v zájmu každé členské země, aby všechny ostatní podnikaly příslušné kroky podobným tempem. Je to zásadní požadavek pro měnovou unii, která nepočítá s rozsáhlými fiskálními transfery a kde existuje relativně omezená pracovní mobilita.

Uvedeny jsou čtyři základní pilíře, o které se má opírat směřování k těsnější hospodářské unii:

• Systém orgánů pro konkurenceschopnost. Každý členský stát eurozóny by si měl zřídit nezávislý subjekt, který by se zaměřoval na sledování výkonnosti a konkurenceschopnosti s jasným mandátem posuzovat soulad mezi vývojem mezd a produktivity.
• Posílení postupu při makroekonomické nerovnováze. Tento nástroj by měl být využíván nejen k odhalování nerovnováh, ale i na podporu strukturálních reforem. Je třeba jej také využívat při potlačování nerovnováh v eurozóně jako celku.
• Větší zaměření na zaměstnanost a sociální výkonnost. V této oblasti je třeba zajistit, aby trhy práce a sociální systémy ve všech zemích eurozóny dobře fungovaly. Jedině tak dovedou podporovat vysokou míru zaměstnanosti a absorbovat otřesy.
• Silnější koordinace hospodářských politik. Tento bod se zaměřuje na efektivnější fungování evropského semestru. Tato základní koordinační procedura by měla zajistit, aby členské státy dostávaly jasná doporučení zaměřená na prioritní reformy, nesly odpovědnost za plnění svých závazků a aby byla lépe propojena dimenze eurozóny s dimenzí členských států.

Směřování k finanční unii

Zpráva uvádí, že jednotný finanční systém je klíčovým předpokladem funkční měnové unie. Poruchy v tomto systému, jak ukázalo období krize, komplikuji provádění jednotné měnové politiky a zabraňují diverzifikaci rizik mezi jednotlivými členy eurozóny. Finanční unie se vzájemně doplňuje a posiluje s hospodářskou unií.

Pokrok k vyspělejší finanční unii má být veden po následujících dvou liniích:

• Dokončení bankovní unie. Za prioritu v této oblasti je považováno nalezení dohody o důvěryhodném společném mechanismu jištění pro případ velkých bankovních krizí.Také je třeba pokročit ve vytváření rovných podmínek pro všechny banky, které jsou zapojeny do bankovní unie. Navrhováno je též vytvoření evropského systému pojištění vkladů.
• Zavedení unie kapitálových trhů. Tato unie má vedle bankovního úvěru zajistit podnikům přístup k rozsáhlým zdrojům nebankovního financování a také má prohloubit integraci dluhopisových a akciových trhů. K dosažení uvedených cílů má přispět ustavení jediného orgánu dohledu nad evropskými kapitálovými trhy. Je třeba též postoupit v harmonizaci účetních standardů, insolventního práva či vymahatelnosti přeshraničních pohledávek.

Směřování k fiskální unii

Zpráva zdůrazňuje jednu z hlavních lekcí krizové období, že neudržitelné rozpočtové chování nejen ohrožuje cenovou stabilitu, ale je též zdrojem nákazy mezi členskými státy a vede k roztříštěnosti finančních trhů. Fiskální politiky jsou proto v měnové unii věcí zásadního společného zájmu. Musejí dbát na udržitelnost veřejného dluhu a umožňovat bezporuchový chod automatických stabilizátorů. Také je třeba zajistit, aby součet rozpočtových sald jednotlivých států vedl k vhodné orientaci fiskální politiky na úrovní eurozóny jako celku.

Zpráva přichází s následujícími náměty jak posílit odpovědnost fiskálních politik nad rámec opatření přijatých během krizového období:

• Ustavení Evropské fiskální rady. Tento poradní subjekt by koordinoval a doplňoval vnitrostátní fiskální rady. Na evropské úrovni by zajišťoval veřejné a nezávislé posuzování toho, jak si národní rozpočty vedou při dodržování společných fiskálních pravidel.
• Funkce fiskální stabilizace pro eurozónu. Vyspělá měnová unie by v určité míře měla disponovat společnou makroekonomickou funkcí, aby lépe zvládala šoky, které se obtížně řeší na úrovni jednotlivých států. Jednalo by se o přirozený vývoj eurozóny v dlouhodobějším horizontu, kterým by vyvrcholily procesy konvergence a většího sdílení rozhodování o vnitrostátních rozpočtech.