Judikatura ESD
Vydáno
Rozsudek Soudního dvora ve věci C-19/03 Verbraucher-Zentrale Hamburg eV proti O2 Germany
V této kauze Evropský soudní dvůr rozhodoval o výkladu článku 5 nařízení Rady (ES) č. 1103/97, který upravuje způsob přepočtu peněžních částek, jež mají být placeny nebo vyúčtovány. Spor v původním řízení se týkal způsobu, jakým společnost O2 přepočetla a na eura zaokrouhlila výchozí cenu za minutu telefonního hovoru, vyjádřenou původně v německých markách. Bylo namítáno, že zaokrouhlením daného tarifu za minutu hovoru z 0,02556 EUR na nejbližší cent, tj. na 0,03 EUR, došlo k navýšení ceny, čímž byla porušena zásada trvání smluv a zásada dosažení co nejvyšší míry přesnosti při přepočtu.
Soud dospěl k názoru, že cena za minutu hovoru není nutně peněžní částka, jež má být placena nebo vyúčtována, takže ji není třeba ve všech případech zaokrouhlovat na nejbližší cent. Zároveň konstatoval, že dotčené nařízení nebrání tomu, aby částky jiné než částky určené pro placení či vyúčtování byly zaokrouhleny na nejbližší cent, ovšem za předpokladu, že tímto zaokrouhlováním nejsou dotčeny závazky smluvních stran a že to nemá reálný dopad na cenu, která má být ve skutečnosti zaplacena.
V dané kauze byl Evropský soudní dvůr požádán o rozhodnutí v předběžné otázce, zda nařízení č. 1103/97 a č. 974/98 brání takové vnitrostátní právní úpravě, která při zavádění eura stanoví vyšší eurovou částku u daně, než jaká by vyplývala z použití pravidel pro přepočet peněžních částek obsažených v uvedených nařízeních. Spor v původním řízení se týkal daně za tunu mouky, krupice a krupičky z měkké pšenice, která před zavedením eura činila 100 FRF a nově byla stanovena na 16 EUR, ačkoli dle pravidel by to mělo být 15,24 EUR.
Soud dospěl k názoru, že uvedená nařízení brání takové vnitrostátní právní úpravě, kterou by při přepočtu byla částka daně převedena na částku vyšší, než jaká by byla obdržena při použití pravidel pro přepočet, ledaže by toto zvýšení splňovalo požadavky právní jistoty a transparentnosti zaručené uvedenými nařízeními. To znamená, že dotčené národní právní předpisy by měly jasně odlišit rozhodnutí orgánů členského státu o zvýšení částky daně od postupu při přepočtu této částky na měnu euro.