Nejvyšším řídícím orgánem Evropské centrální banky je Rada guvernérů. Složena je ze šestičlenné Výkonné rady a dále ze všech guvernérů národních centrálních bank členských zemí eurozóny. Po vstupu Litvy do eurozóny na začátku r. 2015 se početní stav přestavitelů národních centrálních bank v Radě guvernérů zvýší na 19. To bude současně okamžik, od něhož evropská legislativa ukládá povinnost uplatňovat při hlasování jmenované rady systém rotace hlasovacích práv.

Základní principy rotačního hlasování byly zformulovány novelou Statutu ECB a ESCB již v březnu 2003. Tento systém mohl začít být používán již po vstupu Slovenska do eurozóny na začátku r. 2009, kdy počet guvernéru v Radě dosáhl stavu 16. V té době však Rada využila zákonného oprávnění odložit rotaci na pozdější dobu, až se počet guvernérů zvýší na 19. Od tohoto počtu je již rotace hlasovacích práv povinná. Řada technických detailů rotačního mechanismu byla upřesněna v březnu 2009.

Při počtu 19 jsou guvernéři zasedající v Radě guvernérů rozděleni do dvou skupin. První skupina má 5 členů se čtyřmi hlasovacími právy, druhá má 14 členů s 11 hlasovacími právy. Zařazení do skupin je provedeno na základě pořadí dle složeného ukazatele, ve kterém se s vahou 5/6 uplatňuje velikost podílu členského státu na souhrnném hrubém domácím produktu v tržních cenách a s vahou 1/6 podíl členského státu na souhrnné rozvaze měnových finančních institucí. Uvedeným postupem se členy první skupiny stali guvernéři Německa, Francie, Itálie, Španělska a Nizozemska.

Pořadí guvernérů v jednotlivých skupinách se řídí abecedním pořadím podle názvu země v národním jazyce pasném latinkou. V tomto pořadí také probíhá rotace. Doba, po kterou se nemění hlasovací práva, trvá jeden měsíc. K rotaci přitom dochází vždy na začátku každého měsíce.

Každá skupina má svoji rotační rychlost, značící počet nehlasujících guvernérů, kteří při další rotaci získávají hlasovací právo. V první skupině s 5 guvernéry a 4 hlasovacími právy je rotační rychlost vždy rovna jedné. Neboli nehlasující guvernér při rotaci vždy hlasovací právo získává a další v pořadí hlasovací právo ztrácí. V druhé skupině se 14 guvernéry a 11 hlasovacími právy je rotační rychlost také rovna jedné. Z toho tedy plyne, že ze tří nehlasujících guvernérů při rotaci první z této trojice hlasovací právo získává, druzí dva setrvávají bez hlasovacího práva a další v pořadí hlasovací právo ztrácí. Mezi hlasujícími guvernéry nadále platí zásada jeden člen – jeden hlas.

V každé skupině je rotace zahájena z náhodně vybraného místa. Příslušné losování se uskutečnilo 18. září 2014. V první skupině byl jako první nehlasující člen vybrán španělský guvernér. Ve druhé skupině rotace začíná u estonského guvernéra, načež dalšími prvními nehlasujícími členy budou irský a řecký guvernér. Rotace se netýká členů Výkonné rady, kteří mají stálá hlasovací práva.

Je třeba dodat, že přechod na rotaci hlasovacích práv nic nemění na právu každého guvernéra účastnit se zasedání Rady guvernérů a zapojovat se do diskuse. Nadále platí zásada usilovat při rozhodování o dosahování vzájemné shody.

 

Webové stránky ECB: Rotation of voting rights in the Governing Council