Slovinsko
Vydáno
člen eurozóny od 1. ledna 2007
Slovinsko se stalo členem Evropské unie 1. května 2004 a 1. ledna 2007 nahradilo svoji měnu slovinský tolar eurem. Slovinsko tak bylo prvním státem z nových členských zemí Evropské unie, který zavedl společnou evropskou měnu.
Zavedení eura ve Slovinsku bylo pečlivě sledováno evropskými institucemi, neboť se jednalo o první zemi, která zvolila scénář velkého třesku (tzv. Big Bang). Tento scénář oproti tzv. madridskému scénáři, který uplatnily země zavádějící euro v první vlně, znamenal zavedení eura do bezhotovostního i hotovostního platebního styku ke stejnému okamžiku. Příklad Slovinska ukázal, že se jedná o variantu s nižšími náklady, která však klade větší nároky na přípravné práce.
| Hlavní město | Ljublana |
|---|---|
| Rozloha | 20 256km2 |
| Počet obyvatel | 2 011 473 (r.2004) |
| Oficiální jazyk | Slovinština, v pohraničních oblastech s maďarskou a italskou menšinou také maďarština, resp. italština |
| HDP na obyvatele | 24 958 (r. 2006) |
| Oficiální přepočítací koeficient | EUR 1 = SIT 239,640 |
Postoj Slovinců k euru
Harmonogram příprav na zavedení eura
Plnění konvergenčních kritérií
Slovinsko označováno jako příklad hladkého a bezproblémového přechodu na euro
Duální označování cen
Výměna hotovosti
Vývoj cenové hladiny
Důležité dokumenty
Postoj Slovinců k euru
Evropská unie a vše co s ní souvisí, především euro, má ve Slovinsku velkou podporu veřejnosti. S tím souvisí i skutečnost, že Slovinci měli z nových členských států Evropské unie nejlepší povědomí o společné měně. V dubnu 2006 95 % dotázaných dokonce uvedlo, že již eurobankovky a euromince použili.
Skutečnost, že Slovinci neměli k tolaru tak silnou vazbu jako například Němci k marce, dokládá i skutečnost, že tolar nezajišťoval dostatečnou cenovou a kursovou stabilitu (je však nutné zasadit tyto informace do kontextu celého procesu ekonomické transformace po rozpadu bývalé Jugoslávie). Mezi lety 1993 až 2006 slovinský tolar oslabil o 45 %. To potvrzují i údaje z průzkumů veřejného mínění. V květnu 2005 vyjádřilo 59 % dotázaných důvěru v euro a o jedno procento méně dotázaných v tolar.
Pro malou otevřenou ekonomiku, jakou Slovinsko bezesporu je, se euro stalo jednoznačnou prioritou. Přechod na novou měnu měl silnou podporu mezi lidmi, a ta se odrazila v jednomyslné podpoře celého projektu i u politické reprezentace.
Důvěru Slovinců v euro i úroveň jeho užití lze dokumentovat například i tím, že více jak 80 % životních pojistek bylo již před zavedením eura uzavřeno v eurech a ceníky v hotelích měly rovněž eurové vyjádření.
Harmonogram příprav na zavedení eura
Dne 28. června 2004, tedy krátce po vstupu do Evropské unie, se Slovinsko zapojilo do systému měnových kurzů ERM II, čímž začalo usilovat o plnění jednoho z maastrichtských kritérií. Zároveň byly zahájeny přípravy celé slovinské ekonomiky na tuto zásadní změnu, jakou zavedení nové měny bezpochyby je.
| 2003 | stanovení oficiálního termínu přijetí eura |
|---|---|
| Červen 2004 | zapojení tolaru do kurzového mechanizmu ERM II |
| Červen 2004 | založení Koordinační skupiny pro technické přípravy na zavedení eura |
| Leden 2005 | přijat Národní plán zavedení eura |
| Červen 2005 | vypracována Komunikační strategie |
| Listopad 2005 | přijat Zákon o duálním označování cen |
| Leden 2006 | rozhodnuto o variantě velkého třesku (BIG BANG) |
| Leden 2006 | 1. aktualizace Národního plánu |
| Březen 2006 | zahájeno povinné duální označování cen (centrální parita ERM II) |
| Červenec 2006 | rozhodnutí Rady EU o zrušení výjimky na zavedení eura |
| 2006 | přijat Obecný zákon o zavedení eura |
| Říjen 2006 | 2. aktualizace Národního plánu |
| 1. ledna 2007 | € den |
| 14. ledna 2007 | ukončena duální cirkulace |
| 1. března 2007 | ukončení bezplatné výměny tolarů na eura ve všech bankách |
| 30. června 2007 | konec povinného duálního označování cen |
| 31. prosince 2007 | ukončení bezplatné výměny tolarů na eura ve vybraných bankách |
Pro bezproblémové zavedení eura je nutné, aby byly všechny ekonomické subjekty co nejlépe informovány a dobře na tuto změnu připraveny. Tomuto účelu ve Slovinsku sloužila speciální webová stránka http://www.evro.si/ a probíhala celonárodní informační kampaň. Dále byla veřejnost informována prostřednictvím nejrůznějších profesních a zájmových organizací. Každá významná instituce informovala své klienty prostřednictvím internetu, ale i tištěných materiálů. Hlavním motivem komunikační kampaně bylo sdělení o rozdílné hodnotě peněžní jednotky eura vůči peněžní jednotce slovinského tolaru.
Plnění konvergenčních kritérií
Vedle vlastní technické připravenosti země pro zavedení eura je rovněž nutné splnění maastrichtských konvergenčních kritérií.
1. Kritérium cenové stability
Posuzovaná inflace (dvanáctiměsíční průměr harmonizovaného indexu spotřebitelských cen) klesla ve Slovinsku z hodnoty 8,6 % v roce 2001 na 2,3 % v březnu roku 2006. Hlavním důvodem vysoké inflace v roce 2001 bylo zavedení daně z přidané hodnoty. Od roku 2003 se začal prosazovat klesající trend inflace, což bylo mimo jiné v důsledku dobré spolupráce Slovinské národní banky a vlády, které si kladly za prioritní cíl snížení inflace a splnění tak jednoho z maastrichtských kritérií. Poprvé se slovinská inflace dostala pod referenční hodnotou v listopadu 2005 a od té doby Slovinsko kritérium cenové stability bez přerušení plnilo.
2. Kritérium udržitelnosti veřejných financí
Kritérium udržitelnosti veřejných financí má dva aspekty. První se týká krátkodobého až střednědobého vývoje vládního deficitu a druhý je zaměřen na chování vládního dluhu. V období 2000-2001 nebylo ve Slovinsku plněno kritérium vládního deficitu. Ten dosahoval hodnoty 4,3 % HDP, tj. 1,3 p.b. nad hodnotou kritéria. Pro splnění maastrichtského rozpočtového kritéria bylo zapotřebí větší snahy o rozpočtovou disciplínu. Ta vedla k postupnému snížení deficitů a od roku 2002 bylo maastrichtské rozpočtové kritérium plněno ve Slovinsku bez problémů. Fiskální disciplínu neohrozilo ani snížení DPH v roce 2004, které vedlo k poklesu příjmů státního rozpočtu, neboť vláda reagovala omezením svých výdajů, aby nevybočila z povoleného rozpočtového schodku. Přesto konvergenční zpráva Evropské komise upozornila, že slovinská fiskální stabilita v dlouhodobém výhledu nese nemalé riziko plynoucí z výdajů souvisejících se stárnutím populace. Druhé kritérium – úroveň a vývoj vládního dluhu – Slovinsko rovněž dlouhodobě plní a dokonce vykazuje klesající trend. Na konci devadesátých let dosahoval podíl veřejného dluhu na HDP 30 % a každoročně se mírně snižoval, načež v roce 2005 klesl na 29,1 %.
3. Kritérium kurzové stability
Slovinsko se zapojilo do kursového mechanismu ERM II od 28. června 2004, kdy byla stanovena centrální parita 1 EUR = 239,640 SIT. Ta byla krátce po vstupu do ERM II vystavena spekulačním tlakům, Slovinská centrální banka však rychle intervenovala, aby ukázala své odhodlání bránit kurz své měny. Během dvouletého pobytu tolaru v ERM II kolísání měnového kurzu SIT/EUR zdaleka nevyužívalo přípustného fluktuačního rozpětí ± 15 % a ani se neobjevila žádná zásadní pnutí.
4. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Slovinsko bez problémů plnilo. Mezi lety 2002 a 2004 došlo k výraznému snížení dlouhodobých úrokových sazeb v důsledku poklesu inflace, krátkodobých úrokových sazeb a rizikové prémie.
16. května 2006 vydala Evropská centrální banka i Evropská komise své hodnotící zprávy. Obě evropské instituce doporučily Radě EU, aby byla pro Slovinsko zrušena výjimka na zavedení eura.
- Konvergenční zpráva Evropské komise o Slovinsku
COM 2006(224)
http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication485_en.pdf - Konvergenční zpráva Evropské centrální banky
http://www.ecb.int/pub/pdf/conrep/cr2006en.pdf
Slovinsko označováno jako příklad hladkého a bezproblémového přechodu na euro
Zavedení eura ve Slovinsku je obecně hodnoceno jako ukázkový příklad dobře zvládnutého přechodu na novou měnu. Mezi faktory, které k tomuto úspěchu významně přispěly, patří především již zmiňovaná podpora eura u veřejnosti i u politické reprezentace, v nemenší míře pak i vysoká obeznámenost Slovinců s eurobankovkami a euromincemi. Dále též dobrá spolupráce vlády, státních úřadů a centrální banky a jejich úzké vztahy s neziskovým sektorem, především s organizacemi na ochranu spotřebitelů a se zástupci podnikatelské komunity. Výhodou byly i dřívější zkušenosti s měnovou odlukou po rozpadu Jugoslávie. V říjnu 1991 Slovinsko nahradilo dináry peněžními kupóny, které pak v následujícím roce byly nahrazeny tolary.
Duální označování cen
Přechod na novou měnu je náročný proces, jehož zvládnutí vyžaduje, aby veřejnost měla dostatek času k obeznámení se s novou měnou a s kupní silou její peněžní jednotky. Tomuto účelu slouží povinnost uvádění dvojích cen, v původní národní měně a v eurech. u celé řady finančních částek: ceny v obchodech a restauracích, údaje na výplatních páskách, konečné zůstatky na bankovních účtech a mnohé další příklady. Lidé tím získávají větší jistotu, že s přechodem na euro mohou ceny lépe kontrolovat.
Ve snaze zabránit cenovému růstu a znejistění spotřebitelů se Slovinsko rozhodlo přistoupit k duálnímu označování cen již čtyři měsíce před stanovením oficiálního přepočítacího koeficientu. V této souvislosti bylo Zákonem o duálním označování cen v tolarech a eurech, rozhodnuto, že ti podnikatelé, na které se bude povinnost duálního označování vztahovat, musejí používat centrální paritu ERM II. Uvedený zákon také stanovil povinnou délku duálního označování cen pro všechny podnikatele, a to od března 2006 do července 2007. Zákon rovněž vyjmenovává výjimky z duálního označování cen: např. čerpací stanice, katalogy, prodejní automaty, knihy a tiskoviny, malé prodejny, řemeslnické dílny a další.
Po nabytí účinnosti zákona začala Obchodní inspekce kontrolovat jeho dodržování. Většina cen byla z tolarů na eura přepočítána správně. Obchodní inspektoři se však často setkávali s tím, že ani na prodejně a ani na účtence nebyl uváděn oficiální přepočítací koeficient. Ve většině případů stačilo k nápravě napomenutí, pokuta v rozpětí 500 – 1500 eur byla použita jen ve výjimečných případech.
Výměna hotovosti
O hladkém přechodu na euro svědčí rychlost výměny peněz. Občané měli možnost si od 16. prosince 2006 zakoupit sadu euromincí v hodnotě 12,52 eur (tzv, startovací balíček) a od 1. ledna 2007 měli možnost vyměnit si své tolary na eura následujícími způsoby:
- v komerčních bankách a na pobočkách Slovinské pošty (až do 1. března 2007 bez poplatku),
- v bankomatech, které vydávaly pouze 10ti eurové a 20ti eurové bankovky,
- v Národní bance Slovinska,
- v obchodech během období duální cirkulace, kdy jim při placení byly dávány zpět již jenom eura.
Poté co se euro stalo oficiální slovinskou měnou bylo možné vyměňovat tolary za eura následujícím způsobem:
- do 1. března 2007 bylo možné měnit bezplatně tolary na eura v kterékoli bance, u částek překračujících 1 500 € si mohly banky účtovat manipulační poplatek, pokud nebyla výměna takové hotovosti oznámena alespoň jeden den předem;
- od 2. března 2007 je možné měnit slovinské oběživo na eura ve Slovinské národní bance. Pro mince platí možnost této výměny do konce roku 2016, u tolarových bankovek není stanoveno žádné časové omezení;
- od 12. března 2007 nabízí stejnou službu jako centrální banka i Nová komerční banka Maribor a Neželná banka Slovinska.
Zvláštní pozornost si vyžádalo předzásobení maloobchodníků eurovým oběživem. Také podnikatelé, podobně jako domácnosti, měli možnost si zakoupit sadu euromincí v hodnotě 201 eur. Bylo připraveno 150 000 startovních balíčků pro podnikatele, prodalo se však jich pouze 36 020. Základní problém startovacích balíčků pro podnikatele spočíval v tom, že neumožňoval optimalizovat skladbu mincí pro různé typy podniků. Podnikatelé proto upřednostnili služby nabízené bankami. Každý podnikatelský subjekt mohl s bankou uzavřít dohodu o předzásobení, ve které specifikoval celkovou požadovanou částku i podíl jednotlivých bankovek a mincí. Banky začaly předzásobovat podnikatele euromincemi od 1. prosince 2006 a eurobankovkami od 11. prosince 2006. O toto předzásobení hotovostním eurem mělo zájem 225 podniků a řada podnikatelů označila podmínky pro předzásobení za značně nevýhodné (vysoké náklady na úschovu, pokuty v případě předčasného uvedení peněz do oběhu).
Vývoj cenové hladiny
Plnění maastrichtského kritéria cenové stability přispělo ve Slovinsku významnou měrou ke snížení dlouhodobé inflace. Její klesající trend se začal projevovat od roku 2002 a v okamžiku hodnocení připravenosti Slovinska na členství v eurozóně v květnu 2006 se slovinská inflace nacházela o 0,3 procentních bodů pod referenční hodnotou. K poklesu inflace a k její stabilizaci na nízkých hodnotách významnou měrou přispěla spolupráce centrální banky a vlády při zajišťování souladu měnové a fiskální politiky. Vláda se zavázala zvyšovat jen umírněně platy státních zaměstnanců a omezovat velké státní investice, což tlumilo inflační tlaky.
Vedle úsilí vynaloženého na plnění konvergenčních kritérií se Slovinsko důkladně připravovalo po technické stránce na zavedení eura. Prioritní pozornost byla zaměřena na přijetí vhodných nástrojů, které by omezily riziko vnímané inflace. Na rozdíl od mnoha zemí z první vlny zavádění hotovostního eura byla povinnost duálního označování cen stanovena zákonem. Vypracován byl systém kontroly správného přepočtení peněžních částek z tolarů na eura. Veřejnost měla být podrobně informována o cenovém vývoji v období po zavedení eura.
Přijatá opatření proti neodůvodněnému zvyšování cen přispěla ke stabilizaci inflace v prvních měsících po zavedení eura, cenová hladina v tomto období dokonce zaznamenala několik meziměsíčních poklesů. V červenci 2007 slovinský Institut pro makroekonomickou analýzu a rozvoj (IMAD) zveřejnil odhad celkového efektu zavedení eura na cenovou hladinu ve výši 0,24 procentních bodů, což byla jedna z nejnižších hodnot v zemích eurozóny. Opakovala se zkušenost, že vyšší cenový růst byl zaznamenám v sektoru služeb, zejména v restauracích a kavárnách, s celkově mírným dopadem do inflace (podle IMAD v lednu 2007 ve výši 0,05 procentních bodů). V prvních měsících po zavedení eura se tak zdálo, že faktická i vnímaná inflace bude minimální a že Slovinsko se stane příkladem úspěšného přechodu na novou měnu
.gif)
V letních měsících, tedy přibližně půl roku po zavedení eura, však inflace začala rychle narůstat. Za celý rok 2007 se cenová hladina zvýšila o 5,7 %, což představovalo nejvyšší hodnotu mezi všemi zeměmi eurozóny a téměř dvojnásobek průměru za eurozónu (ten dosahoval 3,2 %). Hlavní faktory tohoto nárůstu však měly původ v externích šocích, které se podobně jako v jiných evropských zemích (včetně české ekonomiky) projevily strmým růstem cen potravin a energetických zdrojů. Jak uvedl ministr financí Slovinské republiky Andrej Bajuk na konferenci pořádané Zastoupením Evropské komise v ČR (Praha, 6. 6. 2008), 80 % rozdílu mezi vyšší inflací ve Slovinsku oproti průměru eurozóny lze připsat právě těmto globálním vlivům. Jako specifický faktor bylo zmíněno též nedostatečně konkurenční prostředí ve slovinském sektoru obchodu a služeb. Ministr Bajuk kategoricky vyloučil kauzalitu mezi zavedením eura a následným vzedmutím cenové hladiny.
Na vysoké hodnoty inflace slovinská vláda reagovala v lednu 2008 vyhlášením protiinflačních opatření zaměřených na udržitelnou mzdovou politiku a na zvýšení konkurenceschopnosti v segmentu obchodních řetězců.