Sedmdesátá léta minulého století byla v zemích Evropského hospodářského společenství poznamenána roztříštěností kurzových režimů. Malé členské státy EHS v čele s Německem se účastnily kurzového uspořádání měnového hada, pokračovatele zaniklého brettowoodského systému pevných, avšak přizpůsobitelných kurzů. Itálie a Velká Británie, po většinu času i Francie, ponechávaly své měny volnému plování. Irská měna byla zavěšena na britskou libru. Toto období se vyznačovalo kurzovou nestabilitou, neprospívající vzájemnému obchodu. Příležitostné pokusy o obnovení užší měnové spolupráce selhávaly. Teprve ke konci sedmdesátých let se díky iniciativě vrcholných politiků Francie (prezident Valéry Giscard d'Estaing) a Německa (kancléř Helmut Schmidt) podařilo dát společné kurzové politice nový mocný impuls ustavením Evropského měnového systému (European Monetary System, EMS).

STAVEBNÍ KAMENY EMS

Evropský měnový systém oficiálně zahájil činnost 13. března 1979. Tvořen byl následujícími základními prvky:

• Evropská měnová jednotka (European Currency Unit, ECU)
• Mechanismus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism, ERM)
• Indikátory divergence (Divergence Indicators)
• Úvěrové nástroje Evropského fondu pro měnovou spolupráci (European Monetary Cooperation Fund, EMCF)

ECU byla umělá měnová jednotka, konstruovaná jako koš členských měn všech států EHS. Váhy jednotlivých košových měn odrážely ekonomickou sílu členské země a upravovány byly v pětiletých intervalech. Měna ECU plnila funkci zúčtovací jednotky orgánů EHS a sloužila jako rezervní měna, kterou používaly centrální banky při intervencích na devizovém trhu. Vedle tohoto oficiálního ECU existovalo také tzv. privátní ECU. Takto se nazývaly četné finanční produkty (bankovní vklady, obligace aj.), které kopírovaly košovou strukturu oficiálního ECU.

Kurzové uspořádání ERM tvořilo jádro EMS. Vzájemné kurzy členských měn ERM měly vymezeno pásmo povolených fluktuací se standardní šířkou ± 2,25 % od stanovené centrální parity. Jako dočasná výjimka byla povolena šířka ± 6 %. Pokud se kurz některého měnového páru přiblížil k okraji pásma povolených fluktuací, centrální banky daných dvou měn měly automatickou povinnost zahájit neomezené devizové intervence s cílem udržet kurz uvnitř pásma. Přípustné byly změny centrálních parit, ovšem pouze po dohodě všech členských zemí zapojených do ERM. Účast v ERM byla dobrovolná, kromě britské libry nicméně všechny měny v tehdejších zemích EHS se na činnosti tohoto kurzového uspořádání od jeho vzniku podílely.

ERM byl vybaven indikátory divergence. Propočet těchto veličin měl upozorňovat na nadměrné vychylování kurzů od svých centrálních parit. Obdržen tím měl být včasný signál o nutnosti přijetí účinných opatření s cílem zamezit další divergenci a předejít tím i nutnosti bránit kurz devizovými intervencemi na okrajích fluktuačního pásma.

VÝVOJOVÉ ETAPY ERM

Mechanismus směnných kurzů prodělal několik vývojových etap. Obeznámenost s přednostmi i slabinami dílčích období umožňuje v nemalé míře pochopit, proč zájem o kurzovou stabilitu na evropském vnitřním trhu vyústil do vzniku měnové unie.

Prvních sedm let se vyznačovalo poměrně častým přestavováním centrálních parit. Uplatňována byla logika pevných, avšak přizpůsobitelných kurzů, jejímž cílem je kombinovat kurzovou stabilitu s jistou mírou kurzové flexibility, jež má zabránit vzniku nerovnovážných kurzových relací. Čas od času však tento systém provázela nemalá pnutí, jež měla původ v následujících skutečnostech:

• Politické náklady devalvace, které nesly vlády v zemích, jejichž měna znehodnocovala vůči ostatním měnám ERM.
• Poměrně snadná předvídatelnost okamžiku a směru přestavování centrálních parit, která vybízela ke kurzové spekulaci.
• Rostoucí význam ryze externích vlivů, které nutily k přestavování parit. Např. revalvace marky, jejíž příčinou byla slabost amerického dolaru, která vyvolávala příliv kapitálu do Německa a tlačila na posilování marky.

V navazujícím téměř šestiletém období obecná nechuť k přestavování centrálních parit přeměnila ERM v jakousi markovou zónu. Kurzové politiky členských zemí byly zaměřeny na udržování kurzové stability vůči německé marce, což podporovalo užší konvergenci hospodářských politik. V té době ERM slavil své největší úspěchy. Jeho členem se v říjnu 1990 stala britská libra. S výjimkou řecké drachmy tak nakonec všechny měny EHS byly do ERM zapojeny. Na ECU zavěsily své měny postupně všechny tři skandinávské ekonomiky (Finsko, Norsko, Švédsko), třebaže v té době nebyly členskými státy EHS. Jedinečné výsledky na poli kurzové stability povzbuzovaly úvahy o rychlém směřování k měnové unii. Byly to však i některé slabiny praktikované kurzové politiky, které zvyšovaly atraktivitu měnové unie:

• Zavěšení národních měn na německou marku učinilo z německé centrální banky měnového vůdce EHS, jemuž se měnové politiky ostatních členů přizpůsobovaly, bez možnosti podílet se na rozhodování o německé měnové politice.
• Zákonný mandát německé centrální banky nadále spočíval v péči o cenovou stabilitu v Německu, nehledě na širší roli německé měnové politiky v ostatních zemích EHS.

ERM následně prožil bouřlivé období v letech 1992-93, kdy byl vystaven několika vlnám mohutné kurzové spekulace. Ta ohrožovala samu existenci ERM i existenci maastrichtského plánu na vytvoření hospodářské a měnové unie. Následovalo období zklidnění, ukončené v lednu 1999 vznikem jednotné měny euro.

 

MĚNOVÉ SLOŽENÍ ECU

Měna	Procentní podíly			Jednotková množství
	13.3.1979 16.9.1984	17.9.1984 21.9.1989	22.9.1989 31.12.1999	13.3.1979 16.9.1984	17.9.1984 21.9.1989	22.9.1989 31.12.1999
Belgický frank	9,64	8,57	8,183	3,80	3,85	3,301
Britská libra	13,34	14,98	12,452	0,0885	0,0878	0,08784
Dánská koruna	3,06	2,69	2,653	0,217	0,219	0,1976
Francouzský frank	19,83	19,06	20,306	1,15	1,31	1,332
Irská libra	1,15	1,20	1,086	0,00759	0,00871	0,008552
Italská lira	9,49	9,98	7,840	109	140	151,8
Lucemburský frank	(*)	(*)	0,322	(*)	(*)	0,13
Německá marka	32,98	32,08	31,915	0,828	0,719	0,6242
Nizozemský gulden	10,51	10,13	9,87	0.286	0,256	0,2198
Portugalské escudo			0,695			1,393
Řecká drachma		1,31	0,437		1,15	1,44
Španělská peseta			4,138			6,885

Zdroj: Webové stránky Pacific Exchange Rate Service. European Currency Unit: A Brief History of the ECU, the Predecessor of the Euro.

Poznámka: (*) Vzhledem k měnové unii mezi Belgií a Lucemburskem byla váha lucemburského franku zahrnuta do váhy belgického franku.