Evropská centrální banka ve své měnové strategii vymezila cenovou stabilitu jako takovou míru spotřebitelské inflace, která se ve střednědobém horizontu pohybuje těsně pod 2 %. Na těchto úrovních se také inflační vývoj v eurozóně po uvedené období vesměs pohyboval. Průměrná hodnota harmonizovaného indexu spotřebitelských cen za období 1999-2008 činila 2,2 %. Měnové politice ECB se dobře dařilo ukotvovat inflační očekávání, jak o tom svědčila statistická šetření mezi oslovovanými prognostiky. Podáván tak mohl být praktický důkaz, že zvládnuta byla systémová změna, jež spočívala v přenesení odpovědnosti za cenovou stabilitu v členských zemích eurozóny na nadnárodní centrální banku.

Upevnilo se mezinárodní postavení eura. V řadě sledovaných oblastí euro přerostlo souhrnný význam národních měn, na jejichž místo nastoupilo. Neohrozilo však prvenství amerického dolaru, který si suverénně udržel pozici hlavní světové měny. S velkým odstupem za eurem se nacházely další národní měny s mezinárodním dosahem: japonský jen a britská libra. Za období první dekády euro posílilo vůči americkému dolaru i japonskému jenu řádově o 30 %.

I v řadě jiných hledisek mezinárodního srovnávání se rýsoval příznivý obraz eurozóny. Patrný byl ostrý kontrast mezi dlouhodobě vyrovnanou pozicí obchodní bilance eurozóny a setrvale vysokými obchodními deficity USA. V příznivém světle se jevil vývoj vládních deficitů, který v souladu s požadavky Paktu stability a růstu nepřekračoval 3 % HDP, na rozdíl od vyšších hodnot v USA a výrazněji vyšších hodnot v Japonsku.

Kritičtější pohled byl zaujímán vůči dosahovaným tempům hospodářského růstu. Oproti původním očekáváním se prorůstové impulzy jednotné měny viditelněji neprojevovaly ve vyšší výkonnosti eurozóny. Vytvoření měnové unie neurychlilo růst HDP oproti předchozímu období, ani nesnížilo výkonnostní odstup za úrovní americké ekonomiky. Nepodložené však bylo obviňování eura za málo uspokojivá tempa hospodářského růstu. Bližší analýzy upozorňovaly na velký počet strukturálních a institucionálních překážek, které bránily vyššímu výkonu, přičemž s jejich odstraňováním, navzdory výzvám Lisabonské strategie, se po ustavení eurozóny příliš nepokročilo.

Nezastavilo se rozšiřování eurozóny. Během prvních deseti let eura se její početní stav zvýšil z původní jedenáctky na 16. Již v r. 2001 bylo přijato Řecko. V r. 2007 se jako první země z bývalého východního bloku připojilo Slovinsko. O rok později v r. 2008 se členy staly Kypr a Malta. V r. 2009 vstoupilo Slovensko. Zájem o členství v eurozóně neustal ani v krizových letech. V r. 2011 bylo přijato Estonsko, v r. 2014 Lotyšsko a v r. 2015 Litva.

ZANEDBÁVÁNÍ MAKROEKONOMICKÝCH NEROVNOVÁH

Období prvních deseti let eura podalo svědectví i o tom, že příznivý dojem z fungování eurozóny jako celku byl v nejednom případě poskládán z protichůdných a mnohdy i nezdravých trendů na úrovni členských států. Pozornost upoutávaly zejména čtyři projevy makroekonomických nerovnováh:

• setrvalé a kumulované rozdíly v mírách inflace,
• vysoké obchodní deficity některých států eurozóny (Portugalsko, Řecko, Španělsko),
• realitní bubliny v některých státech eurozóny (Irsko, Španělsko),
• nadměrný vládní dluh v některých státech eurozóny (Itálie, Řecko).

Bylo to ale až krizové období, které důrazně upozornilo na chyby hospodářských politik, jež nevěnovaly dostatečnou pozornost projevům makroekonomických nerovnováh a ekonomické divergence. S tímto poučením byly v reakci na traumata krizových let provedeny četné změny v systému správy EU a eurozóny.

vybrané charakteristiky eurozóny v mezinárodním srovnání

	1999	2000	2001	2002	2003	2004	2005	2006	2007
	Saldo běžného účtu (procento HDP)
Eurozóna	-0,5	-1,5	-0,3	0,8	0,4	0,8	0,2	0,0	0,3
USA	-3,3	-4,3	-3,8	-4,4	-4,8	-5,5	-6,1	-6,2	-5,3
Japonsko	2,6	2,6	2,1	2,9	3,2	3,7	3,6	3,9	4,8
	Vládní dluh (procento HDP)
Eurozóna	72,0	69,3	68,2	68,0	69,2	69,6	70,2	68,5	66,4
USA	49,4	43,7	43,2	45,4	48,0	48,9	49,2	48,6	49,2
Japonsko	120,9	129,0	136,4	143,3	150,5	156,8	163,2	159,5	-
	Vládní deficit (procento HDP)
Eurozóna	-1,4	0,0	-1,8	-2,6	3,1	-2,9	-2,6	-1,3	-0,6
USA	0,9	1,6	-0,4	-3,8	-4,8	-4,4	-3,6	-2,6	-3,0
Japonsko	-7,4	-7,6	-6,3	-8,0	-7,9	-6,2	-6,7	-1,4	-
	Měnový kurz (počet národních jednotek za jedno euro)
USA	1,07	0,92	0,90	0,95	1,13	1,24	1,24	1,26	1,37
Japonsko	121,32	99,47	108,68	118,06	130,97	134,44	136,85	146,02	161,25

 Zdroj: 10th of the ECB, special edition of the Monthly Bulletin, ECB 2008.