V červnu 1988 na zasedání Evropské rady v Hannoveru byla ustavena pracovní skupina pod vedením tehdejšího prezidenta Evropské komise Jacquese Delorse, která byla pověřena mandátem navrhnout konkrétní kroky vedoucí k hospodářské a měnové unii. Vypracovaná studie, která se do širokého povědomí dostala pod názvem Delorsova zpráva, byla představena v dubnu 1989 a schválena byla na zasedání Evropské rady v červnu téhož roku.

Delorsova zpráva v řadě aspektů navázala na dřívější Wernerovu zprávu, obsahující plán na vytvoření měnové unie do r. 1980. I ona navrhovala dosažení HMU ve třech na sebe navazujících etapách, aniž by však ukotvila délku jednotlivých etap pevnějšími termíny. V zájmu plynulého přechodu do měnové unie se přiklonila k postupnému zužování fluktuačních pásem a k omezování změn centrálních parit pouze na výjimečné situace. Na rozdíl od Wernerovy zprávy Delorsova zpráva nepožadovala, aby centralizovaná měnová politika byla doprovozena vysokým stupněm centralizace rozpočtových politik. Zasazovala se však o přijetí pravidel pro obezřetné chování národních rozpočtů, zprvu založených na dobrovolné koordinaci a po přechodu do stádia měnové unie podpořených sankcemi. Také položila důraz na politiky sledující zefektivnění jednotného trhu, mezi nimi úplnou liberalizaci kapitálových toků. Mnohem důslednější byla též v důrazu na institucionální zázemí měnové unie, kdy za jednu z priorit označila ustavení nezávislého Evropského systému centrálních bank, který by byl pověřen mandátem pečovat o cenovou stabilitu. Převážná většina námětů Delorsovy zprávy byla využita v navazující mezivládní konferenci o HMU a následně byla vtělena do Maastrichtské smlouvy.

Termín depreciace se používá u plovoucích měnových kurzů a označuje situaci, kdy působením tržních sil nabídky a poptávky daná měna oslabuje (znehodnocuje, klesá) vůči zvolené referenční měně. Oslabení měny znamená, že jednotka oslabené měny zakoupí méně jednotek referenční měny. Např. měnový kurz mezi korunou a eurem se může změnit z úrovně 1 € = 25 Kč na úroveň 1 € = 27 Kč, což v procentním vyjádření činí oslabení koruny vůči euru o 7,4 % [(1/27)/(1/25) – 1) = -0,074]. Opakem depreciace je apreciace. V daném příkladu euro posílilo vůči koruně o 8 % [27/25 – 1 = 0,08].

Termín devalvace se používá u pevných měnových kurzů v souvislosti s úpravou centrální parity domácí měny vůči zahraniční měně či měnovému koši. Konkrétně tento pojem označuje znehodnocení centrální parity, v jehož důsledku je nutné vynaložit více jednotek domácí měny na nákup jednotky zahraniční měny. Např. česká koruna by vůči euru devalvovala, pokud by hypotetická centrální parita 1 EUR = 25 CZK byla nahrazena paritou 1 EUR = 27 CZK. Opakem devalvace je revalvace.

U plovoucích měnových kurzů se pro znehodnocení měny používá termín depreciace. V takovém případě měnový kurz oslabuje v reakci na pokles poptávky po domácí měně na devizových trzích. Opakem depreciace je apreciace.

V rámci koordinační procedury hlavních směrů hospodářské politiky tato doporučení začala být formulována od r. 1998 jako doplněk obecných doporučení, vztahovaných k hospodářskému vývoji EU jako celku. Jejich úloha byla dále povýšena po uspořádání koordinačních mechanismů do evropského semestru. Vydávána jsou jako integrovaná sada konkrétních, adresných a kontrolovatelných námětů na tvorbu rozpočtových a hospodářských politik, které by členská země měla podle názoru unijních institucí sledovat. CSR nejsou vydávána pro země v nápravném programu, jenž sám obnáší přísný dohled nad plněním stanovených požadavků.

Návrhy doporučení pro jednotlivé země formuluje Evropská komise se znalostí stabilizačních programů, konvergenčních programů a národních programů reforem. Po diskusi v Radě EU jsou schvalována Evropskou radou. Plnění přijatých CSR je průběžně sledováno Evropskou komisí. Jejich realizace členskými státy EU, jimž jsou CSR adresována, není závazná.

Druhotné předzásobení tvoří dílčí krok v celkové posloupnosti předzásobení hospodářských subjektů eurovými bankovkami a mincemi v přípravách na zavedení hotovostního eura. Konkrétně se jím rozumí proces, během něhož si vybrané právnické osoby (obchodníci, provozovatelé bankomatů aj.) budou moci od komerčních bank vypůjčit za přesně stanovených podmínek eurovou hotovost. Tuto hotovost nebude možné před termínem zavedení eura uvolňovat do oběhu.

Národní plán zavedení eura v ČR předpokládá, že druhotné předzásobení bude zahájeno jeden měsíc před zavedením eura. Předzásobování samotných komerčních bank zahájí podle stanovených pravidel Česká národní banka s předstihem tří měsíců před zavedením eura.

V období zavádění eura se duálním oběhem či také duální cirkulací nazývá časový úsek, během něhož lze platit národní měnou i eurem. Obchodníci však budou mít povinnost vydávat zpět již jen eurové bankovky a mince. Jedná se o jeden ze způsobů, jakým je národní měna rychle stahována z oběhu a nahrazována eurovým oběživem.

Délku duálního oběhu si každá země stanoví sama dle svého uvážení. V zemích první vlny zavádění hotovostního eura na začátku r. 2002 duální oběh trval dva měsíce. Nicméně převážnou část národních bankovek a mincí se podařilo vyřadit z oběhu během několika dní, takže nové kandidátské země volí dobu duálního oběhu mnohem kratší, obyčejně v trvání nejvýše do jednoho měsíce. Podle přijatého Národního plánu zavedení eura v ČR by období duálního oběhu mělo trvat 14 kalendářních dnů. Po uplynutí této doby bude moci být korunová hotovost ještě přibližně půl roku bez poplatků vyměňována za eura u komerčních bank a na pobočkách ČNB. Následně pak ČNB bude sama zajišťovat výměnu národní měny po několik následujících let.

Období duálního oběhu je velice náročné pro banky a zejména pro maloobchodní síť, která bude muset zvládat peněžní operace ve dvou měnách. Důraz proto bude muset být položen na kvalitu řízení hotovosti, zejména na procesy předzásobení a druhotného předzásobení. Bankomaty budou od prvního dne zavádění eura vydávat jen eurové bankovky.

Duální označování cen a dalších peněžních částek je nástroj aplikovaný v období zavádění hotovostního eura. Často se jedná o zákonem uloženou povinnost, která vybraným subjektům nařizuje uvádět ceny a stanovené peněžní částky současně v národní měně i v euru. Typickými příklady duálního zobrazení jsou cenovky v obchodech, jídelní lístky v restauracích, výpisy na bankovních účtech či údaje na výplatních páskách.

Nástroj duálního označování sleduje dva základní cíle. Jednak je to pomůcka usnadňující občanům přechod na uvažování v nové měně a osvojování si nových cenových relací. Neméně významným hlediskem je i kontrola obchodníků v období přechodu na euro ze strany spotřebitelů, aby tato výjimečná událost nebyla zneužívána k neodůvodněnému zvyšování cen.

Národní plán zavedení eura v ČR předpokládá, že povinné duální označování bude zahájeno nejpozději jeden měsíc po rozhodnutí o zrušení výjimky na zavedení eura, tedy přibližně jeden měsíc poté, co bude znám přepočítací koeficient. V měsících před zavedením eura bude mít uvádění eurových cen pouze informativní charakter, protože zákonným platidlem na území ČR bude stále ještě česká koruna. Po přijetí společné měny si euro a česká koruna vymění role. Hlavní informací bude označení cen v jednotkách eura, naopak údaje poskytnuté v českých korunách budou sloužit pouze pro lepší orientaci občanů a pro kontrolu etického chování obchodníků. Povinnost duálního označování by měla trval po celý rok, v němž bude euro zavedeno.

Pojmem dvojbalíček se označuje soubor dvou právních norem (nařízení Rady), které podobně jako předchozí šestibalíček byly v listopadu 2011 navrženy za účelem posílení koordinace a dohledu nad rozpočtovými politikami členských zemí eurozóny. Obě normy nabyly účinnost v květnu 2013. První z přijatých nařízení zvyšuje pravomoci Komise v přípravné fázi národních rozpočtů. Mezi jinými ukládá členským zemím eurozóny povinnost zasílat Komisi a Euroskupině k posouzení návrh státního rozpočtu na příští rok. Druhé nařízení dvojbalíčku vymezuje zpřísněný dohled nad členy eurozóny pro případ, že se potýkají či se mohou potýkat se závažnými projevy finanční nestability, nebo čerpají zahraniční pomoc v rámci nápravného programu, případně tuto pomoc ukončují.