Těmito ukazateli bylo v mechanismu směnných kurzů doplněno tradiční intervenční schéma na bázi paritní mřížky. Jejich účelem bylo upozorňovat na kritické vychylování kurzu od centrální parity. Dosažení limitů divergence mělo zahájit diskusi o přijetí vhodných opatření zamezujících dalšímu přibližování kurzů k okrajům fluktuačního pásma, s nimiž byla spojena povinnost automatických a neomezených intervencí. Předjímána byla některá z následujících korekčních opatření: diverzifikované intervence uvnitř pásma, změna úrokové sazby, změna centrální parity, přijetí vhodného opatření hospodářské politiky.

Pásma přípustné divergence ležela uvnitř pásem přípustných kurzových fluktuací. Zatímco však pásma povolených fluktuací měla jednotnou základní šířku ±2,25 %, okraje pásem povolené divergence byly počítány podle vzorce ±0,75×2,25×(1-w) %, kde w značilo váhové zastoupení dané měny v košové jednotce ECU. Tedy s čím vyšší váhou byla určitá měna v koši zastoupena, tím omezenější měla povolený limit divergence. Pro ilustraci, německá marka s váhou 33 % narážela na limit divergence již při odchylce 1,13 %, zatímco dánská koruna s váhou 3,1 % měla divergenční limit nastavený ve vzdálenosti 1,64 % od centrální parity.