viz výsledková tabulka

viz Jednotný evropský akt

Pojem sekuritizace je zastřešující název pro četné praktiky finančního inženýrství, jejichž společným rysem je emise různě strukturovaných cenných papírů jištěných hotovostním tokem z podkladového svazku dluhových finančních nástrojů, nejčastěji rezidenčních hypoték. Zhroucení amerického hypotečního trhu s vysokým zastoupením sekuritizačních produktů je považováno za jednu z příčin, která odstartovala světovou finanční krizi ke konci prvního desetiletí nového milénia. Sekuritizačním produktům byla vytýkána vysoká složitost, která zakrývala skutečnou výši podstupovaných rizik a vytvářela závislost investorů na hodnocení ratingových agentur. Jejich obchodovatelnost motivovala poskytovatele hypoték ke změkčování zápůjčních standardů. Mnohé finanční instituce, které investovaly do držby sekuritizovaných produktů, utrpěly značné ztráty a musely být sanovány z veřejných zdrojů.

viz jednotná oblast pro platby v eurech

viz Pakt stability a růstu

viz Maastrichtská smlouva

viz Fiskální úmluva

viz jednotný mechanismus pro řešení bankovních problémů

viz jednotný mechanismus dohledu

Stabilizační programy, nazývané též programy stability, vyhotovují každoročně od r. 1999 členské státy eurozóny, aby v nich doložily naplňování závazků plynoucích z Paktu stability a růstu. Obsahově jsou shodné s konvergenčními programy, které za stejným účelem zpracovávají členské státy EU, jež euro nepřijaly. Stabilizační a konvergenční programy představují důležitý nástroj vzájemného dohledu a koordinace rozpočtových politik, jenž je od r. 2011 časově a organizačně začleněn do evropského semestru.

Startovací balíčky představují jistý objem eurové hotovosti, který si domácnosti nebo podnikatelé v zemích zavádějících euro mohou zakoupit před zahájením oficiální platnosti nové měny. Tyto balíčky jednak umožňují lépe se obeznámit s novou měnou, mohou ale sloužit i jako základní hotovost v prvních dnech přechodu na placení novou měnou. Obě tyto funkce měly hlavně význam u zakládajících členů eurozóny, pro jejichž občany euro představovalo novou a neznámou peněžní jednotku. U nových členů eurozóny význam startovacích balíčků klesá, neboť euro je již dobře etablovaná měna a eurovou hotovost si lze kdykoliv v potřebné struktuře mincí i bankovek zakoupit. Startovací balíčky bývají jiné pro domácnosti a podnikový sektor. Ty první obsahují pouze mince v celkové hodnotě 10 až 12 EUR. Sady určené podnikům mohou obsahovat též bankovky s nejnižšími nominálními hodnotami.

Evropa 2020 je rozvojová strategie EU, která určuje priority a cíle na úrovni EU i jednotlivých členských států pro období 2010 až 2020. Je pokračovatelkou předchozí Lisabonské strategie. Přijata byla červnu 2010 na zasedání Evropské rady.

Evropa 2020 stanovuje tři základní priority, jimiž jsou inteligentní růst (podpora vzdělávání, výzkum a inovace, rozvoj digitální společnosti), udržitelný růst (důraz na konkurenceschopnost a ekologickou šetrnost) a růst podporující začlenění (vysoká zaměstnanost jako předpoklad hospodářské, sociální a územní soudržnosti). Vytyčeno je dále pět hlavních cílů, které by Unie měla do konce tohoto desetiletí dosáhnout. Ty se týkají zaměstnanosti, výzkumu a vývoje, otázek klimatu a energetiky, vzdělávání, sociálního začleňování a snižování chudoby. K dosažení těchto cílů má přispět sedm stěžejních iniciativ v oblastech, jakými jsou inovace, digitální ekonomika, zaměstnanost, mládež, průmyslová politika, snižování chudoby a účinné využívání zdrojů.

Ve vazbě na jmenovanou strategii si členské státy EU formulují své vnitrostátní cíle, jejichž plnění dokladují ve svých národních programech reforem, zpracovávaných v každoročním cyklu evropského semestru.