viz Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase

viz Maastrichtská smlouva

TARGET je eurový platební systém provozovaný centrálními bankami eurozóny, který byl uveden do provozu 1. ledna 1999. Tento platební systém se skládá z národních platebních systému zemí EU, platebního mechanismu ECB a spojovacího mechanismu, který jednotlivé systémy propojuje v jeden velký integrovaný systém. Ten je schopen provádět eurové platby mezi bankami jak uvnitř eurozóny, tak mezi ostatními členskými zeměmi EU, pokud se do projektu zapojily. Prostřednictvím TARGETu se zúčtovávají platby zejména velkých objemů přes účty vedené uvnitř tohoto systému. Slouží pro provádění měnové politiky, pro mezibankovní operace a vypořádání hotovostních částí obchodů s cennými papíry. Výhodou je jeho rychlost. K zúčtování plateb dochází během několika málo minut.

V rámci nutnosti modernizovat celý systém a zapojit do něho i banky z nových členských zemí EU bylo přijato rozhodnutí o vytvoření nové generace eurového platebního systému TARGET 2. Ten byl spuštěn v listopadu 2007 po zapojení první vlny přistupujících států a jejich centrálních a komerčních bank. Účast v systému TARGET je pro centrální banky povinná ode dne vstupu země do eurozóny.

V kontextu evropské měnové integrace se obvykle má na mysli trvalá výjimka na zavedení eura, která vyvazuje členskou zemi EU ze závazku zavést jednotnou měnu i po splnění požadovaných vstupních podmínek. Touto trvalou výjimkou disponují pouze Velká Británie a Dánsko, které si ji prosadily při vyjednávání Maastrichtské smlouvy. Ostatní tehdejší členské státy o její obdržení neusilovaly. Nové členské země EU možnost trvalé výjimky nemají, protože uzavřená přístupová smlouva je zavazuje k převzetí veškeré evropské legislativy, jejíž nedílnou součástí je též závazek usilovat o zavedení jednotné evropské měny. Velká Británie k 31. lednu 2020 z EU vystoupila, a trvalou výjimkou tak už disponuje pouze Dánsko.

Trvalou výjimku na zavedení eura je nutné odlišovat od dočasné výjimky na zavedení eura (derogation). Tu naopak nové členské země EU dostávají automaticky, z právního hlediska však jen na omezenou dobu, potřebnou pro splnění všech požadavků kladených na zájemce o členství v eurozóně, což je zejména splnění maastrichtských konvergenčních kritérií.

viz Fiskální úmluva