Scénář velkého třesku představuje jednu ze tří možných variant přechodu na jednotnou měnu euro. Je charakteristický tím, že euro je zavedeno do hotovostního a bezhotovostního oběhu v jednom okamžiku, z praktických důvodů na začátku kalendářního roku. V tomto scénáři se neuplatňuje tříleté přechodné období, kterým se vyznačoval madridský scénář použitý v zemích první vlny zavádění eura. Z hlediska celkových nákladů se zavedení eura metodou velkého třesku jeví pro všechny ekonomické subjekty jako nejlevnější, na druhé straně klade vysoké nároky na koordinaci a všestrannou připravenost kandidátské země ještě před vlastním vstupem do eurozóny. O použití tohoto scénáře v ČR rozhodla vláda v roce 2006.

Scénář velkého třesku může být doplněn o prvek postupného doběhu národní měny (phasing-out). Neboli euro je zavedeno k jednomu dni v hotovostní i bezhotovostní podobě, u vybraných právních nástrojů (faktury, účetní knihy, účtenky aj.) je však po určitou dobu tolerováno používání národní měny. Délka tohoto přechodného období nesmí přesahovat jeden rok.

Jako vnímaná se označuje ta inflace, kterou občané subjektivně pociťují, na rozdíl od skutečně vykázané inflace, která se zjišťuje oficiálním statistickým šetřením. Vnímanou inflaci na území EU pravidelně jednou za měsíc šetří Evropská komise prostřednictvím dotazníkové akce. Dotázaným občanům je kladena otázka, jaký byl podle jejich názoru vývoj cen za posledních dvanáct měsíců. Výsledná hodnota vnímané inflace se počítá jako vážený průměr standardizovaných odpovědí: 1) ceny se zvýšily výrazně, 2) ceny se zvýšily mírně, 3) ceny se zvýšily nepatrně, 4) ceny zůstaly stejné, 5) ceny se snížily, 6) nedokážu posoudit.

V zemích eurozóny se problematika vnímané inflace dostala do středu pozornosti po zavedení eura v hotovostní podobě, kdy mezi občany začal převažovat názor, že nová měna výrazně zvýšila ceny. Tyto pocity však byly v ostrém kontrastu se skutečnou inflací, standardně měřenou pomocí harmonizovaného indexu spotřebitelských cen. Ten v období zavádění eura nezaznamenal žádné vybočení z běžných hodnot inflace. Paradox rozporu mezi vnímanou a skutečnou inflací lze vysvětlit tím, že v období zavádění eura jisté zdražení zaznamenaly potraviny a některé vybrané služby (kadeřnictví, restaurace apod.), které patří k běžným položkám spotřebního koše. Ceny jiného zboží sice poklesly či vzrostly jen nepatrně, tento cenový pohyb však občané již nevnímali tak intenzivně. Pocit vyšších cen po zavedení eura, a to zejména u položek dlouhodobé spotřeby, pramenil též z nekonzistentního porovnávání aktuálních eurových cen, které podléhají běžné inflaci, s cenami v národní měně, které existovaly v době, kdy národní měny byly nahrazeny eurem. Občané měli rovněž sklon přiřazovat veškerý cenový růst vlivu eura, ačkoliv se mohlo jednat o vlivy, které s eurem nesouvisely.

Pro členské země EU, které se připravují na zavedení eura, je důležité přijmout vhodné nástroje, jež by minimalizovaly pocit, že euro způsobuje všeobecný růst cen. Jedním z klíčových opatření bude povinnost pro obchodníky a další vybrané subjekty provádět duální označování cen a vybraných peněžních částek.

viz jednotný trh

Bezprostředním projevem přistoupení země k eurozóně je výměna oběživa, což je proces nahrazování bankovek a mincí znějících na původní národní měnu eurovými bankovkami a mincemi. S výměnou je započato okamžitě poté, co se euro stává zákonným platidlem.

Existuje více kanálů, jimiž je stará měna stahována z oběhu a nová se dostává do oběhu. Uvést lze předzásobení bank a druhotné předzásobení podniků, výběry hotovosti z bankomatu či z bankovního účtu, výměny na pobočkách bank a v dalších vybraných institucích. Důležitou roli sehrává maloobchodní sektor, který během období duálního oběhu přijímá od občanů platby jak v národní měně i v euru, zpět však vrací jen eurové mince a bankovky. Po ukončení duálního oběhu se platby uskutečňují již jenom v euru. Bankovní sektor obyčejně umožňuje výměnu národní měny za eura ještě po několik měsíců po přistoupení k eurozóně, centrální banka pak ještě po několik dalších let.

Výsledková tabulka tvoří důležitou součást Zprávy o varovném mechanismu, kterou zpracovává Evropská komise v rámci evropského semestru. Sestavena je z malého počtu relevantních, praktických, jednoduchých, měřitelných a dostupných ukazatelů, jejichž úkolem je identifikovat přítomnost či riziko vzniku makroekonomických nerovnováh. Pro tento účel je každý z indikátorů výsledkové tabulky vybaven prahovými hodnotami, jejichž překročení může upozorňovat na nebezpečí nerovnováh. Výběr ukazatelů se soustřeďuje na podchycení nejvýznamnějších makroekonomických nerovnováh, jimiž jsou vysoké deficity běžného účtu, ztráta vnější cenové konkurenceschopnosti, nadměrná zadluženost veřejného i soukromého sektoru, výskyt realitních bublin. S členskou zemí EU, trpící vážnými projevy makroekonomické nerovnováhy, může být zahájena procedura při nadměrné nerovnováze.