Tento způsob hlasování v Radě EU sleduje zvýšení automatičnosti při udělování sankcí, jež jsou obsaženy v proceduře při nadměrném schodku a proceduře při nadměrné nerovnovnováze. Původní způsob rozhodování se řídil pravidlem, že sankce navržená Komisí je přijata, pokud se pro návrh vysloví kvalifikovaná většina Rady. Naproti tomu obrácené hlasování znamená, že sankce navržená Komisí je přijata, pokud se proti návrhu nevysloví kvalifikovaná většina Rady. Země, které se sankce týká, se hlasování neúčastní.

viz optimální měnová oblast

Teorie optimální měnové oblasti zkoumá podmínky, jejichž splnění umožňuje skupině dvou či více zemí vzdát se svých národních měn a ustavit měnovou unii. Za zakladatele této teorie je považován kanadský ekonom Robert Mundell, který za svou celoživotní práci získal v roce 1999 Nobelovu cenu za ekonomii.

Teorie OCA pohlíží na měnový kurz jako na důležitý nástroj hospodářské politiky umožňující adaptaci národní ekonomiky na asymetrický šok. Proto se zabývá zkoumáním alternativních mechanismů, které mohou nahradit výpadek kurzového nástroje poté, co se ekonomika stane členem měnové unie. V této souvislosti se hovoří o testech či atributech optimální měnové oblasti, podle míry jejichž naplnění lze usuzovat na vhodnost začlenění národní ekonomiky do integračního uskupení fungujícího s jednou měnou a s jednou měnovou politikou.

Za dobu své existence teorie OCA zformulovala více těchto atributů. R. Mundell zdůraznil význam přeshraniční mobility pracovní síly a později též důležitost integrace finančních trhů. P. Kenen obohatil teorii OCA poznatkem, že do měnové unie by měly vstupovat země s podobnou a dobře diverzifikovanou výrobní základnou. Podle R. McKinnona se optimalita měnové oblasti zvyšuje s rostoucí obchodní otevřeností členů měnové unie. Z dalších testů OCA lze jmenovat cyklickou sladěnost, pružnost cen a mezd, pružnost trhu práce, udržitelnost veřejných financí, homogenitu preferencí, solidaritu členů měnové unie aj.

Pozdější vývoj teorie OCA do sebe zakomponoval i tzv. hypotézu endogenity. Uvedený přístup argumentuje, že samotné členství v měnové unii urychluje vytváření atributů optimální měnové oblasti. Z toho pak logicky vyplývá, že měnovou unii mohou zakládat i země s nedostatečně vyvinutými příznaky OCA, za kterou bývá mnohdy považována eurozóna.

viz trvalá výjimka